Nejnovější

Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají naději díky českému objevu

Pojďme si připomenout, co jsou to bakterie. Jde o velmi malá živá tělíska, které nemůžeme spatřit pouhým okem. Největší z nich měří v průměru pouze setinu milimetru. Biologové je pokládají za velice jednoduchou formu života. Každá bakterie je tvořena pouze jedinou buňkou, která je pokryta buněčnou stěnou. Poprvé bakterie pozoroval roku 1676 nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek mikroskopem vlastní výroby. 

A jak mezi sebou bakterie vlastně komunikují? Podle vědců ze San Diega pomocí elektrochemických signálů stejně jako nervové buňky. A nejde přitom jen o bakterie v těsném sousedství. Komunikovat spolu dokáží naprosto oddělené bakteriální kolonie.

K tomuto závěru vědce vedlo zkoumání toho, jak tyto bakteriální kolonie využívají k množení dostupné živiny. V daném případě šlo o aminokyselinu, známou pod názvem glutamát. Při pozorování se růst kolonií po nějaké době na chvíli i přes dostatek živin zastavil a pokračoval až po odmlce. Pomocí fluorescentního barviva, citlivého na elektřinu, pak vědci zjistili, že si kolonie posílají zprávy pomocí nabitých iontů draslíku. Vědci našli v těle našich předků obrovské množství parazitů. Více jsme psali před časem.

Bakterie uprostřed kolonie signalizovaly těm na okraji, že jim začíná docházet potrava a že je třeba zastavit množení, aby síly doplnili i ti příslušníci kolonie, kteří jsou uvnitř a nejsou na tom tak dobře jako ti na okraji. Po přijetí signálu pak okrajové bakterie začaly posílat živiny do „vyjedených" částí kolonie a ta po nasycení všech bakterií mohla pokračovat v růstu.