Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Domnělá lenost a pomalost těchto poněkud zvláštních zvířat má v jejich životě zásadní význam. Slouží totiž jako zbraň proti dravcům. Je přece známo, že jak člověk, tak i dravci si snáze povšimnou objektů v pohybu. Pokud se něco nehýbe, je to zvláště v husté spleti stromů a větví velmi špatně viditelné. Pro lenochoda tak není lepší způsob maskování než splynutí s lesem.

Zvláště s porovnáním s dnešním, obecně uspěchaným světem, jsou lenochodi opravdu extrémně pomalí. I když se pohybují z jejich pohledu tryskem, tak urazí asi šest centimetrů za vteřinu. Pro dravce jsou pak prakticky neviditelní. Jedním z nejobávanějších predátorů, kteří se lenochody živí, jsou harpyje pralesní, největší okřídlení dravci Jižní Ameriky.

Proti velkým drápům a silnému zobáku nemá lenochod žádnou šanci, pokud se ovšem nepohybuje tak pomalu, že ho oko dravce nezahlédne. Lenochodi nejsou vůbec líní, jsou prostě jen velmi opatrní. Se zvláštním tvorem, který dokáže přežít prakticky vše, se můžete seznámit v tomto článku.

Další zajímavostí je lenochodova srst. Kromě toho, že na rozdíl od ostatních zvířat roste od břicha ke hřbetu, tak aby po ní lépe stékal déšť, když je lenochod zavěšený, ukázaly studie, že je i plná řas a hub, které jsou biologicky aktivní a chrání svého hostitele před parazity. Lenochod tyto mikroorganismy pravděpodobně využívá také k maskování, protože mu zabarvují srst do zelených odstínů.

A to není zdaleka vše. Lenochodi mají i jinou zvláštnost. Jejich žaludky váží třetinu jejich celkové hmotnosti, což je dvakrát víc, než bývá obvyklé pro zvíře jeho velikosti. Ukázalo se, že je to součást jejich neobvyklé trávicí strategie. Ve srovnání s jinými býložravci jedí relativně málo, ale to, co zkonzumují, tráví až padesát dní. Žaludek lenochoda tedy pracuje stejným „fofrem“ jakým se zvíře pohybuje. Pravdou však je, že i tato „rychlost“ má svůj význam. Z listů, které párkrát přežvýkají, dokáží získat maximum živin.

Další zvláštností lenochoda je jeho kálení. Místo aby vykonal potřebu v korunách stromů, sleze přibližně jednou za týden na zem a u kmene stromu vykoná svůj vyprazdňovací rituál. Ale proč vůbec podstupuje náročnou a vzhledem k šelmám nebezpečnou cestu na zem? Biologové se domnívají, že to má souvislost s jejich pohlavním životem. Když je totiž samička v plodném období, sešplhá na zem častěji, asi osm až desetkrát za měsíc. Trus je pak vlastně takový inzerát pro přilákání partnera.