Země bude v některých regionech kvůli vedrům neobyvatelná už okolo roku 2100
Půjde především o oblasti kolem rovníku. Okolo roku 2100 budou zejména oblasti, jako je Indie, Arabský poloostrov a samozřejmě subsaharská Afrika, zasaženy tak obrovskými vedry, že budou prakticky neobyvatelné.
A co hůř, velká vedra se netýkají jenom těchto oblastí. Vědci spočítali, že obrovskými vlnami veder budou procházet i regiony ležící ve středních zeměpisných šířkách. Jako příklad uvádějí Chicago, které okolo roku 2100 bude mít šestnáctinásobný nárůst nesnesitelných vln veder.
Díky tomu, jak dlouho se všechny emise drží v atmosféře, nepomůže prakticky nic. I kdybychom se ze dne na den dokázali adaptovat na úplně ekologický provoz, atmosféra bude i tak znečištěná po několik staletí. Takže pravděpodobnost, že se podaří udržet oteplování planety na uzdě, je vlastně naprosto minimální, jak uvádí vědci. A to bohužel povede k tomu, že na horko bude umírat každoročně stále více lidí.
Při velkých vedrech totiž hraje velkou roli vlhkost. Vědci ve své práci uvádějí, že člověk je schopen přežít do teploty 93 stupňů Celsia, což si asi dokáže představit jen málokdo, ale to jen za podmínky, že vlhkost vzduchu bude minimální. A naopak, pokud by vedra přišla ruku v ruce s vysokou vlhkostí, tak například při stoprocentní vlhkosti člověk přežije "pouze" teplotu 31 stupňů Celsia. V současné době ale existuje všeobecně přijímaný index, podle něhož je za extrémní teplotu považována teplota 40 stupňů a smrtelně nebezpečná je teplota 51 stupňů Celsia.
A s těmito indexovanými teplotami pracovali vědci ve svých výpočtech. A jak jejich studie dopadla? Vědci zjistili, že zhruba do konce dvacátého století se extrémní vlny veder objevovaly v subtropických oblastech v 15 procentech dnů. A rozhodně ani tak nedosahovaly takových teplot, které by byly pro člověka životu nebezpečné. Jenomže to už neplatí. Už do roku 2050, což je za čtvrt století, budou v těchto regionech extrémní vlny veder už v padesáti procentech dní a na konci našeho století už půjde o většinu dní. A půjde o extrémní teploty.
Co to bude znamenat? V takto neobyvatelných oblastech nebude fungovat zemědělství, voda zmizí, lidé tam budou umírat na vedro, pokud tam vůbec vydrží, takže celá situace zcela pravděpodobně přinese velkou migrační vlnu.
Vědci i některé vlády sice tlačí na omezování emisí, ale otázkou skutečně je, jak velký smysl to má. Například metanu trvá asi 10 let, než se vytratí z atmosféry, což je velmi krátká doba, jenomže oxid uhličitý tam zůstává celých 400 let a dost možná i déle. Takže nejméně čtyři století. Atmosféru trápí také aerosoly, které do ovzduší rovněž úspěšně vypouštíme, které také blokují vyrovnaný odchod sluneční energie zpět do vesmíru. Takže i kdybychom dokázali přestat vypouštět do ovzduší látky, které se v atmosféře drží řekněme jen krátkodobě, vylepšíme globální oteplování sotva o nějakou desetinku stupně.
A pak jsou tu ještě plasty, které dost možná budou za několik desítek let dalším obrovským problémem lidstva. Nedávná studie zjistila, že už jsou úplně všude, včetně dešťové vody, která se tak už nedá pít. V současné době vědci po celém světě pracují na systémech, které by byly umístěny ve vesmíru a které by naši planetu ochránily před slunečním zářením. Zřejmě to bude nakonec pro Zemi větší záchrana než pomalé a nedokonalé omezování emisí.
Autorský článek, další zdroj: Communications Earth & Enviroment
