Výzkumníci našli na dně oceánu Ztracené město. Jde o přírodní zázrak
Ztracené město se nachází blízko vrcholu podmořské hory západně od Středoatlantského hřebene a je to naprosto neuvěřitelná krajina věží všech velikostí. Od malých, několik desítek centimetrů, až po šedesátimetrové monolity.
A co to tedy doopravdy je? Ztracené město je vlastně hydrotermální pole, které se nachází více než 700 metrů pod hladinou oceánu a je podle vědců nejdéle žijícím "větracím" prostředím známým v oceánu. Ještě nikdy nikdo nic takového nenašel ani neviděl.
Vědci se samozřejmě o Ztraceném městě chtěli dozvědět víc a zjistili, že je tam už nejméně 120 000 let a po celou tu dobu reaguje s mořskou vodou a vyfukuje vodík, metan a další rozpuštěné plyny do oceánu. V trhlinách a štěrbinách Ztraceného města pak uhlovodíky dobře vyživují nová mikrobiální společenství i bez přítomnosti kyslíku.
Proto se tomuto místu začalo říkat Ztracené město. Má totiž svoji rozmanitou populaci. Komíny chrlící plyny horké až 40 stupňů Celsia jsou domovem různých hlemýžďů a korýšů. Větší zvířata, jako jsou krabi, krevety, mořští ježci a úhoři se tam sice vyskytují vzácněji, ale jsou tam.
Po objevení Ztraceného města si nyní vědci myslí, že podobná hydrotermální pole, jako je Ztracené město, pravděpodobně existují i jinde ve světových oceánech, ale zatím se nic podobného nepodařilo najít. Toto místo je pozoruhodné i tím, že uhlovodíky produkované průduchy Ztraceného města nevznikly z atmosférického oxidu uhličitého nebo slunečního záření, ale chemickými reakcemi na hlubokém mořském dně. A to je velmi důležité. Uhlovodíky jsou totiž stavebními kameny života, což potvrzuje teorii, že život vznikl v biotopu, jako je například tento. A nemusí to být jen tady na Zemi, ale může se jednat o proces vlastní všem místům ve vesmíru.
Jinými slovy, jde o příklad ekosystému, který by mohl být v současné době aktivní třeba na Enceladu nebo na Europě. Oba měsíce Saturnu a Jupitera jsou nyní právem v hledáčku výzkumných misí NASA. A stejně tak mohl fungovat ekosystém kdysi na Marsu. Enceladus a Europa, velmi pravděpodobně i Mars mají stále aktivní vodní podpovrchové systémy a pokud by tato teorie měla platit, pak by v nich rozhodně měly být nějaké formy života.
Ale zpátky ke Ztracenému městu. Jak už bylo řečeno, jeden z nejvyšších monolitů, který dostal jméno Poseidon, se pne do výšky 60 metrů. Kousek od něho jsou průduchy, ze kterých vyrůstají malé uhličitanové výrůstky. Jsou krásné na pohled a zjednodušeně řečeno produkují život.
Nic na naší planetě ale dlouho nezůstává ušetřeno finančním zájmům. Je pozoruhodné, že zrovna Polsko, pár let před objevením Ztraceného města, získalo těžební práva v oblasti hlubokého oceánu jen nedaleko od něj. Přímo u Ztraceného města sice není nic, co by stálo za to, ale pokud by se těžba v okolí tohoto systému rozjela na plné obrátky, zcela jistě by celý ekosystém zničila.
O Ztracené město se tak nejspíš v budoucnu svede tuhý boj. Vědci nyní požadují, aby byl tento ekosystém zapsán na seznam světového dědictví, což by ho před těžbou, ať už čehokoliv, mohlo zachránit. Vždyť skutečně jde o přírodní zázrak.
Autorský článek, další zdroj: Washington University
