Budoucí četné lety do vesmíru výrazně urychlí oteplování Země a poničí ozonovou vrstvu
Vědci svoje závěry publikovali v Journal of Geophysical Research: Atmosphere poté, co simulovali účinky a dopady plánovaných vesmírných letů na naši planetu. A není to ledajaký výzkum, provedla ho totiž Národní agentura pro oceán a atmosféru, dobře známá pod zkratkou NOAA.
Je nutné si připomenout, že nejen NASA plánuje ve velmi blízké budoucnosti desítky letů. Jsou tu měsíční mise Artemis, lety na Mars, satelity, dalekohledy, sondy či rovery. A to jsou doslova desítky vesmírných letů. A pak také lety na ISS, zásobování ISS, stavba nových vesmírných stanic a měsíční stanice a o soukromém sektoru ani nemluvě. A k tomu se přidají i další státy, které také chtějí dobývat vesmír, přinejmenším Rusko, Čína a Evropská kosmická agentura.
Ale co tak strašného vlastně NOAA ve své studii vyzkoumala? Především řešila otázku černého uhlíku, který za sebou nechávají kosmická plavidla při spalování raketového paliva. To je totiž vyrobeno z uhlovodíků, a zjednodušeně řečeno, za sebou po spálení nechává stopy spáleného nebo černého uhlíku ve formě sazí. A jak známo, černý uhlík v zemské atmosféře je smrtící záležitost.
Především zadržuje v atmosféře teplo, což otepluje naši planetu. NOAA ve své studii použila poměrně jednoduchý matematický vzorec, který pracoval s hodnotou uhlíkového znečištění při letu jedné kosmické rakety a také s počtem plánovaných, tedy v tuto chvíli známých startů v příštích desetiletích. Výsledkem tohoto jednoduchého výpočtu je, že se tím zvýší teplota ve stratosféře o 4 stupně Fahrenheita.
Pak v podstatě nastává řetězová reakce. Rostoucí teplota ovlivňuje ozonovou vrstvu, která bude křehčí, než je nyní. Rostoucí teplota kromě toho ale také ovlivňuje atmosférickou cirkulaci, což je složité překrytí větrných proudů, které neustále tlačí vzduch napříč celou zeměkoulí. A v neposlední řadě tato rostoucí teplota omezí některé proudy až o 3,5 procenta. A to dohromady sníží ozon v některých zeměpisných šířkách až o 4 procenta.
Takže dobývání vesmíru je sice vzrušující záležitost, má ale řadu negativních efektů, které mohou celkem výrazně ovlivnit život na naší planetě. Naštěstí si to ale samotná NASA i ostatní velmi dobře uvědomují. Koneckonců právě fakt, že zatím lidstvo nemá jiné technologie, které by poháněly vesmírné lodě, omezuje i samotné dobývání vesmíru. Zkrátka zatím nejsme schopni doletět dvakrát daleko. Proto se už řadu let vědci snaží vyvinout nové pohony pro vesmírná plavidla. A nejnadějnější variantou jsou v současné době ty jaderné. Vědci se ale snaží i o jiné varianty. Další alternativou jsou například solární plachty.
Autorský článek, další zdroj: AGU
