Lochnesska by mohla existovat. Nový objev zjistil, že plesiosauři žili i ve sladkých vodách
Teď je ale všechno jinak. Nový objev plesiosauřích fosilií v korytě marocké řeky poskytly jasný důkaz o tom, že tato vodní monstra žila i ve sladkovodních vodách. Takže proč by plesiosarus nemohl žít také ve velkém jezeře?
Samozřejmě, že teorie s Lochnesskou a přímou souvislostí s plesiosaurem má velké trhliny. Plesiosauři totiž vyhynuli společně s ostatními dinosaury přes 66 miliony let, takže by se v případě skotské legendy muselo jednat o velký zázrak, aby Lochnesska byla skutečně plesiosaurem.
Nicméně marocký objev fosilií zase posouvá naše vědění o kus dál a ukazuje, že o historii naší planety víme stále velmi málo.
A co byl vlastně plesiosaurus zač? Vědci ve své práci uvádějí, že existovalo až 100 druhů těchto obrovských tvorů. Tyto jednotlivé druhy se od sebe odlišovaly ještě dvěma zásadními znaky. Existovali totiž dlouhokrcí plesiosauři, kterým by se Lochnesska tedy podobala nejvíce, a pak ti s kratším krkem. Fosilie plesiosaurů byly v minulosti nalézány doslova po celém světě, takže se rozhodně jednalo o rozšířený druh. Jen tu a tam se našly kosti v místech, která bylo možné považovat za sladkovodní, dokonce včetně Anglie, ale tyto nálezy byly dosud považovány za výjimky.
Až nyní, kdy koryto marocké řeky vydalo svá tajemství, je jasné, jak moc se vědci mýlili. Nálezy byly odhaleny v deltě na konci říčního systému. A vědci tam našli celkem dvanáct různých druhů plesiosaurů, respektive jejich pozůstatků.
Zajímavé na marockých nálezech je také fakt, že nalezené zuby z mnoha kusů plesiosaurů ztratili tito tvorové během lovu. Analýza následně ukázala, že zvířata v této oblasti běžně lovila, což znamená, že tam také musela žít. A všechny druhy plesiosaurů z oblasti jedly stejnou stravu po celou dobu svého života v tomto místě. Vědci se dokonce domnívají, že maročtí plesiosauři lovili tzv. pancéřované říční ryby, na kterých si vylámali nalezené zuby.
Tzv. pancéřované ryby neboli Aspidorhynchus skutečně žily v dinosauří éře. Byly to dravé ryby zhruba šedesát centimetrů dlouhé a měly silný skus a těžké šupiny. Dokázaly dokonce z vody ulovit letícího dinosaura. Byly nalezeny fosilie pancéřovaných ryb, které ještě měly ve svých čelistech zbytky létajících dinosaurů, především pak druhů rhamphorhynchus a leptolepides. Není tedy divu, že si kolikrát obrovští plesiosauři na těchto rybách vylámali zuby. A to plesiosauři obvykle měřili okolo 3,5 metru a byli to velmi obratní plavci, protože místo všech čtyř končetin měli ploutve.
Po tomto objevu je tedy jasné, že plesiosauři, tedy celkem asi stovka druhů, žili dlouhodobě ve sladkých vodách, kde se také dokázali živit místními rybami a v těchto vodách prožili velký kus svého života. Díky tomuto objevu také znovu ožívá legenda o Lochnessce, která by skutečně mohla být plesiosaurem. Navíc, jak už bylo řečeno, ostatky plesiosaurů byly v minulosti nalezeny i v Anglii, tak proč by nějaký ten plesiosaurus nemohl přečkat hromadné vyhynutí v hlubokých vodách skotského jezera Loch Ness?
Fandové Lochnessky budou mít z marockých nálezů jistě velkou radost. Nicméně je nepravděpodobné, že by se toto prehistorické zvíře dokázalo ukrývat v jezeře po miliony let. Legenda ale stále žije a podobnost není čistě náhodná.
Autorský článek, další zdroj: New Atlas
