Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Nic ale není černé nebo jen bílé, vše má řadu aspektů, pozitiv a negativ. Jak je to tedy s GMO? Asi to nejzásadnější, co je třeba uplatňovat, je, že by lidstvo mělo být opatrné.

„Nevidím riziko v případě GMO vzniklých pomocí takzvané cis-geneze. To znamená s vneseným genem z příbuzného druhu, se kterým by byla rostlina křížitelná konvenčním způsobem. Jde pouze o urychlení zdlouhavého procesu klasického křížení pomocí moderních metod. Jiná věc je však trans-geneze, tedy vnášení genů z naprosto nepříbuzných organismů. U trans-GMO jsou podle mého názoru rizika poměrně značná,“ uvedl před časem biolog a také europoslanec Pavel Poc.

Jak dodal, u posledně uvedených rostlin GMO se křížením mění již samotný metabolismus rostliny. Mohou tak dokonce vznikat rostliny produkující bakteriální toxiny a podobně. „To jsou přesně ty případy, proč zatím spíše zvedám v tomto ohledu červenou kartu. Nemáme totiž vůbec ponětí o všech potenciálních následcích dlouhodobé spotřeby a masového pěstování takových organismů. Zdá se, že už je celkem dost indikací, z kterých je patrné, že obojí přináší problémy,“ pokračoval dále biolog.

Obrovské množství herbicidu v potravním řetězci

Mezi geneticky upravované rostliny ve světovém měřítku patří především sója, kukuřice, bavlník a řepka, v pořadí podle rozlohy, na které jsou pěstovány. Jde především o GMO plodiny vykazující odolnost k herbicidům na bázi glyphosátu (například rondup, pozn. red.) anebo odolné proti hmyzím škůdcům v důsledku vnesení bakteriálního genu pro produkci toxinu z bakterie Bacillus thuringiensis.

Pro agroprůmysl je samozřejmě výhodné mít kultivar, který vydrží aplikaci herbicidu, jenž na poli zlikviduje všechno kromě dotyčné odolné plodiny. Jenže to taky znamená vnesení obrovského množství herbicidu do potravního řetězce. Nedávno uveřejnila IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny, pozn. red.) klasifikaci glyfosátu jako „pravděpodobně rakovinotvorný“. Existují také vědecké studie o potenciální schopnosti této látky narušovat hormonální systém a dokonce podporovat vznik rezistence mikroorganismů k antibiotikům.

Otázek je mnoho

Nabízí se tedy hned několik otázek. Jaké dopady při naplnění obav může mít dlouhodobá konzumace geneticky upravených rostlin (a případně produktů z nich vyrobených)? A jak se to může odrazit na životním prostředí v okolí polí, kde by takové rostliny rostly? Může to mít vliv třeba na půdu či spodní vody?

Lze se při tom opřít o Seraliniho studie. (Gilles-Eric Seralini je francouzský molekulární biolog, pozn. red.) Jsou sice kontroverzní, ale rizika z nich vyplývající právě pro konzumaci GMO tolerantních ke glyfosátu nelze pominout. Z jeho studií vyplývá, že za GMO stojí právě například zvýšené riziko vzniku rakoviny. Samozřejmě jde o studie prováděné na kmenech laboratorních potkanů citlivých na rakovinotvorné látky, což oponenti Seraliniho využili ke kritice. Jenže se při soudním projednávání také ukázalo, že jeho kritici byli vesměs sponzorováni agrobyznysem.

Za zmínku stojí pak i Cumminsův (Prof. Joe Cummins, emeritní profesor genetiky University Západního Ontaria v Kanadě, pozn. red.) dobře argumentovaný komentář týkající se dokumentu EPA (US Agentura pro ochranu životního prostředí, pozn. red.) o Bt GMO. Podle něj bakteriální toxin v těchto plodinách může nespecificky poškozovat tenké střevo a bakteriální DNA přítomná v těchto rostlinách ovlivňuje imunitní systém a působí záněty, artritidu či vznik lymfomů.

Důsledky pro životní prostředí

Vliv na člověka se tedy jeví jako nežádoucí. Jako bonus se geneticky modifikované rostliny nejeví ani pro životní prostředí. Křížení mezi kulturními rostlinami a jejich divoce rostoucími příbuznými se nevyhýbá ani transgenním GMO a vede podle odborníků prý ke vzniku plevelů odolných proti herbicidům. Tam, kde tedy masivně pěstují GMO s vneseným genem pro produkci bakteriálního toxinu, mohou být ohroženy i jiné druhy než škůdci.

Co se týká ohrožení půdy nebo spodní vody zvýšeným používáním pesticidů při pěstování GMO, to je již realitou, byť jde pouze o nepřímý důsledek jejich pěstování.

Rostou plodiny GMO už i v Evropě?

V Evropské unii je zatím komerčně pěstována pouze GM kukuřice Mon 810, trens-GMO s vneseným genem z bakterie Bacillus thuringiensis. Pěstuje se i v České republice, také na Slovensku, ve Španělsku, Polsku, Rumunsku a Portugalsku. Byla pěstována i ve Francii a Německu, kde ale už došlo k zákazu. V Polsku je zákaz také schválen.

Jedním z aspektů obhajoby pěstování těchto rostlin je ale například to, že vyjdou levněji, přinesou větší zisky a také se v neposlední řadě objevují argumenty, že mohou nakrmit větší počet lidí.

Co je GMO?

Geneticky modifikovaný organismus (GM organismus, GMO) je organismus, jehož genetický materiál (tedy DNA, příp. RNA u RNA virů) byl úmyslně změněn, a to způsobem, kterého se nedosáhne přirozenou rekombinací. Proto jsou genetické modifikace stále předmětem mnoha diskuzí.

Podle úniku diplomatických depeší zveřejněných na WikiLeaks, USA údajně uvažovaly dokonce o jakési pomstě Evropské unii za odpor vůči geneticky modifikovaným potravinám. Uváděna byla mimo jiné prý Francie, která odmítla dovoz geneticky modifikované kukuřice patentované nadnárodní korporací Monsanto. (Dále čtěte: Německo zaznamenalo obrovský úbytek hmyzu. Nyní chystá kroky k jeho ochraně).