Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Zpráva vědců, která byla nedávno zveřejněna v JAMA Network Open, tak naznačuje, že se při letech do vesmíru tok krve v tělech kosmonautů zřejmě zastavil a navíc i dokonce obrátil. Je tedy jasné, že pobyt člověka ve vesmíru skutečně je rizikem. V poslední době se za nejvíc nebezpečný považoval s ohledem na (ne)bezpečnost raket a možnou kolizi s kosmickým smetím. Nyní se opět připomnělo, že dosud neznáme všechny důsledky vlivu kosmického prostoru na lidské zdraví a že je nelze podceňovat.

Vesmír způsobuje v lidských buňkách a DNA chaos

Testy, se kterými pracuje zveřejněná studie vědců vedle již zmíněných poznatků, také objevily krevní sraženinu a částečnou sraženinu v tělech dvou zkoumaných astronautů poté, co se vrátili na Zemi. Popsat by se to dalo tak, že člověku ve vesmíru tuhne krev v žilách.

To vše jsou oprávněné důvody k obavám z toho, co může přinést pobyt v kosmickém prostoru posádkám na dlouhodobých misích. Výkonnost a poslání posádek na misích totiž může zvýšené riziko kardiovaskulárních chorob ovlivnit, ačkoli se s tím zatím nijak nepočítalo. Teď se daří skládat puzzle z toho, nakolik kosmický prostor ovlivňuje naše tělo. I před časem jiná dokončená Twin Study z dílny americké NASA totiž odhalila, že vesmírné prostředí způsobuje uvnitř buněk a DNA mechanismů chaos.

Neznamená to sice definitivní katastrofu, astronauti na problémy v kosmu neumírají, a to ani jak z hlediska krevního průtoku, tak ani biochemie. Přesto to varovným prstem do budoucna je.

Brzy se plánují jednosměrné lety na Mars. Co s tím?

Lidé mířící do vesmíru bývají v mimořádně dobré fyzické i psychické kondici. A ta může negativní vliv letu do kosmu brzdit. V blízké budoucnosti se však počítá s tím, že by do kosmu začalo létat více lidí a ti všichni by nemuseli již být v takové kondici. A tím by problémy mohly být zásadnější. Miliardáři typu Elon Musk či Jeff Bezos přitom své futuristické plány stavějí právě na dlouhodobém pobytu člověka ve vesmíru a přilehlých planetách.

Pokud budou jejich plány naplněné, případná kolonizace Měsíce či Marsu, která se plánuje někdy od poloviny století, bude vyžadovat nikoli roky trvající mise, ale mise celoživotní. Musí se počítat s tím, že vznikne v podmínkách, kde se lidské plody zatím nevyvíjely.

Přitom kosmos člověka příliš nehýčká, jen ochranná bariéra planety Země je zárukou toho, že tady můžeme existovat. Častěji se mezi riziky zmiňuje hrozba radiace, ta je však problémem spíše při přeletech mezi planetami. Přehlíženější je stav beztíže, potažmo snížená gravitace, i když je to vlastně větší problém.

Naděje je v genovém inženýrství

I jeho řešení však vědci hledají a nějaké nabízejí. Problémy s krevním průtokem by mohly být zřejmě dílem vyřešeny pomocí umělé gravitace. To však znamená nutnost postavit větší vesmírné lodi. Dalším problémem spojeným s umělou gravitací (reálně setrvačností z rotace, kterou znáte i z vašeho auta, když prudce zatáčíte) je jeho částečnost. Uvnitř lodí s umělou gravitací, ale i na Měsíci či Marsu, by nejspíš posádkám nehrozily problémy s obracením krevního průtoku, protože i desetina či šestina pozemské "gravitace" by zřejmě problém řešila. Jistě se to však zatím neví.

Ani menší podíl pozemské gravitace navíc neřeší témata dlouhodobého vývoje kostí a tkání, který bude kritický zejména pro plození dětí v kosmu. Po půlstoletí po přistání člověka na Měsíci jednoduše nevíme, jak "dělat děti" mimo Zemi. A do výzkumu se reálně nikomu nechce.

Řešení kosmických problémů může přinést i genové inženýrství. Může pomoci tomu, že se správně zvolenými dodatečnými geny může být radiace i vývoj těla snazší. Čtěte také: Měsíci pomalu docházejí síly. Co to znamená pro Zemi?