Měsíci pomalu docházejí síly. Co to znamená pro Zemi?

Za 4,6 miliardy roků Měsíc zmenšil asi o sto metrů v poloměru
📷
Další 3 fotografie v galerii
 Vesmír 
14. listopadu 2019 13:57 / Depositphotos
  6   1
Kůra Měsíce se zvolna svrašťuje a stahuje. Obrazně by se dalo říct, že Měsíc rychle stárne a začíná se podobat tváři lidského starce. Jde tedy o předzvěst blížícího se konce? Máme se bát nebo je to pro nás jen zajímavost, kterou můžeme sledovat a případně se z ní nějak poučit?

Podle vědců a jejich výpočtů se za 4,6 miliardy roků Měsíc zmenšil asi o sto metrů v poloměru. Za tak dlouhé období se to může zdát jako malichernost, přesto astronomové zveřejnili své závěry – minimálně se pokusili vysvětlit, co se s touto naší přirozenou družicí děje.

Upozornili na to, že nejdůležitějším zdrojem energie pro geologickou aktivitu planet a měsíců je teplo uchované v jejich nitrech. Sopečná činnost, přírodní vřídla, zemětřesení, některé tektonické pohyby – to vše pohání právě tato energie, pocházející převážně z nitra vesmírných objektů. Pokud planeta či měsíc už nemají uvnitř dostatek energie, jsou geologicky mrtvé. Jejich povrch čeká už jen postupná eroze.

Teplo uvolňované nesčetnými dopady vesmírných těles

Jisté je, že planety získaly podle vědců nejvíc tepla při nabalování kosmického materiálu v době jejich vzniku. Mnohé planety a útvary, včetně naší Země, si uchovávají toto teplo uvolňované postupně při velkém množství dopadů vesmírných těles do současnosti.

Další část pochází z formování jejich jader a konečně z rozpadu radioaktivních prvků v jejich pláštích. Podle odborníků však nitra některých měsíců Sluneční soustavy mohou zahřívat i takzvané slapové síly mateřské planety či blízkých satelitů.

Pro nás pozemšťany je dobrou zprávou to, že naše planeta má vnitřního tepla zatím dostatek (jak dokládá její neutuchající geologická činnost). Ovšem Měsíc už o většinu svého tepla přišel. Dokazuje to třeba i skutečnost, že jeho hlavní vulkanická aktivita ustala před více než dvěma miliardami let.

Sonda se vypravila k Měsíci před 10 lety

V červnu roku 2009 se k Měsíci vydala americká sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter). Jedná se o dosud nejlépe vybavený vědecký automat, jaký kdy tamní povrch zkoumal. Už po prvním roce stráveném na oběžné dráze tohoto našeho tichého vesmírného souputníka, kdy sonda zmapovala 10 procent jeho povrchu, byly znatelné poměrně neobvyklé geologické útvary. Tým expertů v čele s Thomasem Wattersem ze Smithsonian Institution následně oznámil, že se jedná o jakési laločnaté přesmykové zlomy, které se nacházejí takřka po celém lunárním povrchu. Viditelné jsou v mořích, na pevninách, poblíž rovníku i v blízkosti pólů, na přivrácené i odvrácené straně.

Co je však zvláštní, je fakt, že tento počet nově objevených zlomů rychle roste. Po prvním roce práce sondy LRO jich odborníci rozlišili celkem čtrnáct. Po šesti letech, tedy v roce 2015, kdy už bylo k dispozici zmapované území Měsíce na téměř celém povrchu a ve vysokém rozlišení, jich tým expertů už rozeznal 3200. Dá se tedy uvést, že zvláštní formace jsou zřejmě nejrozšířenějším tektonickým útvarem na Měsíci.

Spolu s tím pracovali vědci též na odhadu jejich relativního stáří. Záběry z LRO jim totiž odhalily, že procházejí i přes poměrně čerstvé impaktní krátery a celou řadu dalších geologicky mladých formací. Podle toho se experti v čele s Thomasem Wattersem domnívají, že musejí tyto krátery patřit k nejmladším útvarům na Měsíci. Předpokládají, že některé vznikly před méně než 50 miliony lety.

Měsíc se pomalu smrskává

Nově nalezené tektonické útvary, které jsou rozeseté po celém měsíčním glóbu, svědčí o gravitační kontrakci tělesa. V roce 2015 zmínění vědci publikovali zprávu, v níž určili i míru zmenšování Měsíce. Za 4,6 miliardy let se „smrsknul“ o zhruba 100 metrů v poloměru. I když nejde o mnoho, podle nich to na lunární povrch vliv nesporně má.

Velký počet nově identifikovaných přesmyků ale pro astronomy a vědce z dalších oborů nepředstavoval jediné překvapení. Zvláštní je například i to, že orientace útvarů na Měsíci není náhodná. Vykazuje jisté vzory, podle nichž lze usoudit, že se na jejich vzniku podílí i naše planeta Země. Jak? Gravitační působení Země totiž satelit na jeho oběžné dráze doslova propracovává, a tím vyvolává pravidelná zemětřesení. A právě ta přispívají k formování nových přesmyků.

Objev lunárních zlomů tedy ukazuje, že navzdory chladnoucímu jádru zůstává Měsíc tektonicky aktivní. Jeho povrch se tak pomalu mění a svůj podíl na tom má i působení Země.

O konkrétních důsledcích pro Zemi a praktický život na ni však vědci ve své studii nic neuvedli. Anebo to zatím nebylo zveřejněno. Každopádně obavy z toho, že nám Měsíc „zemře“ v dohledné době, mít nemusíme. Čtěte také: Již za tři roky by měl na Měsíci přistát robot NASA. Bude hledat důležitou surovinu.

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

tech

Světelný smog ohrožuje celý svět. Vážně ničí naše zdraví i přírodu

Dům a zahrada

Vyrobte si letos vlastní vánoční dekorace. Jak na to?

Cestování

Zimní eurovíkend v Helsinkách? I v tomto období žije město naplno a je co obdivovat

Zavřít reklamu