Zásadní objev: Vědci pozorují zvláštní chování jádra našeho Slunce
Naše mateřská hvězda není pevné těleso, ale obrovská zářící koule plynu. Vědci již v minulosti přišli na to, že vrchní vrstvy plynu na povrchu Slunce se otáčí různými rychlostmi v závislosti na jejich „zeměpisné šířce“. To znamená, že rovník se otáčí rychleji, než oblasti ve vyšších šířkách.
Podezření, že se sluneční jádro otáčí rychleji, měli vědci již několik desítek let. Chyběla však technologie, která by umožnila potřebná měření. Proto byl v roce 1995 založen vesmírný projekt kosmické lodi SoHo, která měla pomocí speciálních zařízení studovat chování Slunce od jádra až k povrchovým erupcím.
Nyní, po šestnácti letech výzkumu, vědci využili nasbíraná data z přístroje GOLF, který provádí nízkofrekvenční měření oscilací. Tato data následně použili k výpočtům rychlosti slunečního jádra, jejichž výsledky potvrdily, že jádro se skutečně pohybuje rychleji než povrch Slunce.
Vědci se domnívají, že tato vyšší jádrová rotace vznikla v dobách, kdy se mladá hvězda ještě formovala, tedy přibližně před 4,6 miliardami let. Po jejím vzniku, pravděpodobně vlivem silného slunečního větru, docházelo ke zpomalování rotace vnějších plynů.
„Je to skvělý objev, pokud dnes můžeme nahlédnout do ranné historie našeho Slunce,“ napsal jeden z vedoucích pracovníků projektu Roger Ulrich, který se studiem naší sluneční soustavy zabývá už 40 let.
Nové měření otáčení slunečního jádra by tak mohlo poskytnout další důležité informace o vzniku Slunce. Podle Ulricha může být například zajímavé vědět, jaký vliv má vyšší rotace jádra na sluneční skvrny, které se pohybují na pomaleji rotujícím povrchu.
NASA nyní vkládá velké naděje do projektu Parkerovy vesmírné sondy, která by mohla být první pozemskou technologií, schopnou přiblížit se k povrchu Slunce.