Kuriózní hypotézy o příčinách vyhynutí dinosaurů: Agresivní housenky, toxické rostliny i smrtící vlna nudy
Kromě agresivních housenek, které snědly býložravým dinosaurům všechnu potravu, byl viněn i nadměrný vzrůst dinosaurů, nechuť se rozmnožovat nebo dokonce jakási smrtící vlna nudy, způsobená dlouhými miliony let stereotypního života! Hypotéz o příčinách vyhynutí dinosaurů již bylo za poslední století vysloveno více než 100, podívejme se tedy alespoň na dvě zatím nejnovější, publikované v roce 2018. První z nich je hypotéza profesora psychologie a evoluční psychologie z Univerzity v Albany Gordona Gallupa a jeho bývalého studenta Michaela J. Fredericka, nyní působícího na Baltimorské univerzitě.
Když chybí averze
Oba vědci, kteří mají k paleontologii svým zaměřením poměrně daleko, se domnívají, že dinosaury vyhubily toxické rostliny. To není nic nového pod sluncem, podobné myšlenky se objevují již od druhé poloviny 19. století. Gallup a Frederick ale svoji argumentaci vylepšili o jeden psychologický prvek – dinosauři podle jejich názoru vyhynuli, protože nebyli schopní spojit si určitou chuť rostlinné potravy s naučenou averzí. Zkrátka se nedokázali přimět, aby jim chuť jedovatých rostlin připadla odporná, načež by se jim pro své vlastní dobro začali vyhýbat!
Přecpávali se jedovatými rostlinami
Na rozdíl od současných krys, které jsou v tomto směru skutečnými mistry, býložraví dinosauři stále ve velkém pojídali jedem oplývající vegetaci, a to se jim stalo osudným. Spolu s nimi postupně ubývalo i masožravých teropodů a nakonec, když před 66 miliony let dopadla planetka Chicxulub, všichni vyhynuli. Tato hypotéza je sice zajímavým přínosem do problematiky, jen stěží však bude úspěšná. Býložraví dinosauři měli na adaptaci desítky milionů let a je velmi nepravděpodobné, že by jejich populace v globálním měřítku oslabil právě tento diskutabilní faktor.
Příliš dobří pro své vlastní dobro?
Další zajímavou hypotézou o příčině vyhynutí dinosaurů je paradoxně vyzvednutí jejich enormního úspěchu. Evoluční bioložka Ciara O’Donovanová z Univerzity v Readingu spolu s kolegy argumentuje v nové studii zhruba následovně. Dinosauři se poprvé objevují v Jižní Americe v období pozdního triasu, asi před 230 miliony let. Poté se velmi rychle šíří do dalších částí světa, v čemž jim pomáhá i fakt, že kontinenty jsou dosud spojeny v obří superkontinent Pangeu. Podle statistického modelu, použitého k rekonstrukci migračních cest dinosauřích populací, se tito tvorové šířili do světa rychlostí asi 1000 kilometrů za milion let.
Už nezbylo volné místo
Relativně brzy tak obsadili prakticky všechna volná místa na pevninách naší planety, a to ve svém důsledku zabránilo plynulému vzniku nových druhů. Nové druhy často potřebují být ve stadiu svého zrodu geograficky či jinak odděleny od mateřských, ale k tomu už vlivem zaplněných nik nemohlo příliš často docházet. Ani v tomto případě neodmítají autoři studie zásadní roli impaktu z konce křídy, tvrdí ale, že mu předcházel výrazný úbytek dinosauří biodiverzity i celkové početnosti dinosauřích jedinců. Důvodem mělo být právě toto příliš rychlé zaplnění vhodných prostředí.
Ve skutečnosti neubývali
Dinosauři tak měli být doslova „příliš úspěšní na úkor svého vlastního dobra“. Ani tato hypotéza ale neposkytuje jasné odpovědi a navíc vychází z předpokladů, které jsou přinejmenším sporné. Například je jasné, že biodiverzita dinosauřích populací byla značně velká ještě v období pozdní křídy, kdy už dinosauři nejméně 100 milionů let okupovali vhodná prostředí prakticky v globálním měřítku. Každopádně i tato hypotéza patří do dlouhého seznamu myšlenek, snažících se přijít na kloub záhadě vyhynutí dinosaurů, které mají svůj počátek již v polovině 19. století. Další články s podobnou tematikou naleznete například zde nebo také zde.
