Zemědělství v posledních letech vyvolává obavy. Hledejme recept na řešení v minulosti, vyzývají odborníci

Ne všude se dají pěstovat plodiny způsobem jako v Asii, přesto u předků hledat inspiraci lze
📷
Další 2 fotografie v galerii
 Země a Příroda 
22. srpna 2019 10:21 / Depositphotos
  5   2
Zemědělství v posledních letech stále více vyvolává obavy. Odráží se v něm změny klimatu, společenské změny i změny politické. Možná bude třeba změnit celý způsob tohoto odvětví, vyměnit pěstované plodiny a hledat nové cesty. Jak se ukazuje, inspirace se možná skrývá v minulosti.

Napříč historií i naši předkové museli čelit změnám počasí i celkového klimatu a přizpůsobovat tomu modely zemědělského hospodaření. Objevily se proto hlasy, které poukazují na to, že nebude od věci zabývat se způsoby, jakými si generace před námi uměly s nepřízní podnebí poradit. Zádrhelem je snad jen to, že dochované recepty jak na to, jsou vždy připravované a aplikovatelné na míru konkrétním podmínkám. Nemohou tedy fungovat plošně a univerzálně. Čtěte také: Změní se venkov na neúrodnou polopoušť? Sucho a nedostatek vody je už alarmující.

Zatímco dnešní doba upřednostňuje většinou hlavně takzvané monokultury, které je snadné obdělávat, aplikovat na nich postřiky, přihnojovat a šetřit lidskou sílu pomocí těžké techniky, jihoameričtí předinčtí domorodci měli jasno, že pro ně je spíše vhodný způsob hospodaření nazvaný waru-waru. Co to je?

Bylo to zemědělství, s kterým pracovali v tomto regionu lidé už 300 let před naším letopočtem a vydrželo jim to v předávání z generace na generaci až do počátku 15. století. V praxi to znamenalo jakési modifikované pole složené ze zhruba dvou metrů vysokých a šest metrů širokých „hrbů“ navršené půdy usazených na vodní ploše.

V jižní Americe věděli, jak odolat záplavám i požárům

Pěstované plodiny na pruzích souše byly zavlažovány postupně, takže nikdy nevyschly, protože nepoznaly sucho. Pokud by byly velké srážky, voda se bude ukládat do kanálu. Tím pádem sice může dojít k zanášení kanálů a erozi, a proto je třeba občas přihodit usazeninu ze dna zpět na souš. Je to však dobrá cena za to, že tenhle typ hospodaření (waru-waru) odolá záplavám, požárům, a ještě průběžně ochlazuje okolní prostředí o 1 °C. Dokonce pomáhá udržet v kanálech ryby, které jsou jen dalším příjemným bonusem v obživě. Pokud byste hledali konkrétní místa, pozůstatky tohoto zemědělství byste našli v okolí jezera Titicaca nebo v bolivijském Llanos de Moxos.

V každém případě je to systém, který může fungovat na částečně degradovaných biotopech, a současně umí snížit tlak na půdu poptávanou v pralesích. Podobně může podle odborníků na zemědělství fungovat i kombinovaná produkce rostlin a ryb ze zatopených rýžových polí.

I to je už vyzkoušeno dávno před námi a praxe ukázala, že šlo o velmi funkční systém. Používal se totiž též v dynastii Chan ve starobylé Číně. Ryby se tam staraly o likvidaci škůdců a pole přirozeně hnojily. Znamenalo to, že produkce byla o 20 procent vyšší, a zemědělci mohli prodávat spolu s rýží i ryby. Není třeba připomínat, že v té době nebylo třeba použití chemikálií, ani se nezvyšovaly emise skleníkových plynů.

Hodně práce, minimum techniky?

Velmi podobný princip používali kdysi také domorodci v Africe. Oficiálně se sice nazývá fishponds, ale v podstatě se od toho čínského a jihoamerického zase tolik neliší. V podstatě je velmi podobný, jen využívá rákosiny jezer.

Společným jmenovatelem pradávných zemědělských systémů je pro nás nepříjemný fakt. Pokud bychom byli někdy nuceni se k nim vrátit, znamená to opět hodně fyzické a manuální práce a minimum mechanizace (a samozřejmě chemie). Odměnou by nám však mělo být to, že škody na životním prostředí by byly výrazně menší, docházelo by také k přímé podpoře biodiverzity. Nezanedbatelným plusem je i to, že případná popisovaná pole převzatá z minulosti by byla podle všeho výrazně odolnější vůči klimatickým změnám.

Kdo ví, možná tedy bude třeba hledat inspiraci pro budoucnost u archeologů či antropologů.

Degradace půdy nemůže pokračovat do nekonečna

Současné zemědělství postavené převážně na monokulturách, hnojení a mechanizaci, jak již bylo výše uvedeno, přináší zatím většinou vysoké výnosy. Jenže vedlejším efektem tohoto hospodaření je degradace půdy, snížená odolnost pěstovaných plodin vůči škůdcům a zvyšující se poptávka po syntetických přípravcích, selektivních pesticidech, herbicidech a hnojivech.

I kvůli tomu všemu je tato oblast zodpovědná zhruba za čtvrtinu globálně produkovaných emisí, stále častěji se navíc ozývá z řad odborné veřejnosti, že je třeba nastolit a hledat změny. Psali jsme také: Plodiny s genetickými úpravami: Spása hladovějícího lidstva nebo tikající bomba?.

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

tech

Díky mobilním telefonům mají špehové i policie méně práce. A uživatelé mají problém

Dům a zahrada

Bleskový úklid za třicet minut? Víme, jak na to

Cestování

Komplikace na dovolené: Co dělat, když vaši destinaci zasáhne špatné počasí či hurikán?

Zavřít reklamu