Největší asteroid, který kdy dopadl na Zemi, byl ještě větší, než se dosud myslelo. Podle nových měření měl až 25 kilometrů
Jenomže díky novým technologiím nyní vědci udělali nová měření a díky novým závěrům přepisují dějiny toho, co se před zhruba dvěma miliardami let stalo. Až dosud se pracovalo s myšlenkou, že asteroid, který způsobil 300 kilometrový kráter Vredefort, měl velikost zhruba 15 kilometrů a k Zemi se přiřítil rychlostí 15 kilometrů za sekundu.
Nová studie ale odhalila, že asteroid byl mnohem větší a měl něco mezi 20 až 25 kilometry a taktéž letěl rychleji, pravděpodobně až 20 kilometrů za sekundu. Pro vědce jsou tato nová zjištění velmi důležitá, protože nyní, a to i díky novým technologickým možnostem, mohou lépe chápat různé události, které se staly jak tady na Zemi, tak mimo ni.
A není to rozhodně jednoduché. Za dvě miliardy let je místo dopadu asteroidu prakticky znehodnoceno nánosy půdy a v případě kráteru Vredefort je navíc z většiny jeho plochy dnes obdělávaná zemědělská půda. Jen centrální bod kráteru je místo, které je stále rozpoznatelné.
Přestože byl asteroid, který způsobil tak ohromný kráter, ještě o mnoho větší, než se dosud myslelo, nezpůsobil zdaleka po svém dopadu takovou katastrofu jako nechvalně známý asteroid, jenž po sobě zanechal na území dnešního Mexika kráter Chicxulub, o němž se obecně předpokládá, že přispěl k vyhubení dinosaurů.
Důvodem je fakt, že před dvěma miliardami let na Zemi existovaly jen jednobuněčné formy života a rozhodně tu ještě nerostly ani žádné stromy, takže dopad asteroidu nevyvolal ani žádný obrovský požár. V každém případě ale dopad něčeho tak obrovskému muselo změnit klima na planetě.
Prach a aerosoly vyvržené při dopadu musely zabránit průchodu slunečních paprsků, čímž se ochladil zemský povrch, říkají vědci. A takové ochlazení mohlo klidně trvat celá desetiletí. V takovém případě mohlo rovněž dojít ke skleníkovému efektu, který výrazně zvýšil teplotu naší planety.
Simulační práce, které vědci ve své nové studii provedly, také dávají větší porozumění tomu, jak se vyvíjely tehdejší pevniny. Například materiál z dopadu Vredefortu byl nalezen až v dnešním Rusku, takže to znamená, že území dnešního Ruska muselo být před dvěma miliardami let poměrně blízko dopadu asteroidu.
Pravdou totiž je, že věda nedokáže mapovat vývoj naší planety prakticky dále, než je miliarda let nazpátek. Všechno starší je stále obestřeno mnoha tajemstvími. A nové technologie a výzkumy dávají naději, že se postupně budeme dozvídat víc.
Každopádně teď už víme, že asteroid, který vytvořil kráter Vredefort, byl mnohem větší, než se dosud myslelo. Vredefort je tedy největším kráterem, o kterém víme. Druhým největším je kráter Sudbury Basin, který má průměr asi 250 kilometrů, a kráter Chicxulub má asi 180 kilometrů v průměru. Vredefort je také nejstarším dosud objeveným kráterem, ačkoliv od roku 2006 pracují vědci s myšlenkou, že ve Wilkesově zemi se nachází kráter, který by mohl mít až 500 kilometrů. Stejně tak by mohl být i nejstarší a dopad asteroidu, který by kráter způsobil, se mohl odehrát někdy mezi 2 a 4 miliardami let. Jenomže pokud tam opravdu je, pak leží pod ledem, v Antarktidě, a tudíž je fakticky nemožné jej jakkoliv prozkoumat.
Autorský článek, další zdroj: JGR Planets
