Nejnovější

Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají naději díky českému objevu

Je to v podstatě taková anomálie, že navzdory miliardám hvězd v naší Mléčné dráze, natož mimo ni, jsme nikdy nenarazili na žádné známky pokročilé mimozemské civilizace. Ale proč?

Kdo jsou?

V roce 2018 předložil teoretický fyzik Alexander Berezin z Národní výzkumné univerzity elektronických technologií (MIET) v Rusku své vlastní vysvětlení, proč jsme ve vesmíru zdánlivě osamocení.

Podle Berezinova zjištění, které ovšem nebylo dosud potvrzeno jinými vědci, je jeho předpoklad těžko akceptovatelný, protože předpovídá špatnou budoucnost naší vlastní civilizace.

Takže jak podle Berezina vypadají ONI? Mohly by to být biologické organismy jako my, nečestné umělé inteligence, které se vzbouřily proti svým tvůrcům, nebo jsou to duše, které popsal Stanislaw Lem v knize Solaris?

Rozluštění tzv. Fermiho paradoxu

Správnou odpovědí je rozluštění tzv. Fermiho paradoxu. To je zjevný rozpor mezi vysokou pravděpodobností existence mimozemských civilizací a tím, že není jakýkoliv důkaz o kontaktu s nimi.

Fermiho paradox hledá odpovědi na tři otázky. Mimozemšťané neexistují, protože jejich civilizace zanikla. Nebo existují, ale dosud nedošlo ke kontaktu, a v neposlední řadě
mimozemšťané existují a část lidstva s nimi komunikuje.

Pro účely řešení paradoxu Berezin říká, že jediným parametrem, kterým bychom se měli zabývat, pokud jde o vymezení mimozemského života, je fyzický práh, na kterém můžeme pozorovat jeho existenci. Tedy jedinou proměnnou, kterou můžeme objektivně měřit, je pravděpodobnost, že život bude detekovatelný z vesmíru v určitém rozmezí od Země. A to není.

Proto skutečné řešení nabízí chmurnější scénář. Co když totiž první život, který dosáhne schopnosti mezihvězdného cestování, nutně odstraní veškerou konkurenci, aby podpořil svoje vlastní rozšíření?

Jak vysvětluje Berezin, nutně to neznamená, že by vysoce rozvinutá mimozemská civilizace vědomě vyhladila jiné formy života, ale zkrátka to může fungovat podobně, jako když stará zástavba musí ustoupit té nové.

Jsme první, kdo postoupí do mezihvězdné fáze

Jenomže to pravděpodobně budeme my, kdo je budoucím ničitelem nových světů, které tak úporně ve vesmíru hledáme a vyvíjíme možnosti, jak k nim doletět. Jsme první, kdo postoupí do mezihvězdné fáze, a také budeme nejspíše poslední, kdo z vesmíru odejde.

Jedním z příkladů, které Berezin dává, je fungování volného trhu tak, jak ho známe z ekonomiky, a dalším by mohlo být nebezpečí umělé inteligence, která není spojena s omezeními na její kumulaci síly.

"Jedna nepoctivá umělá inteligence může potenciálně naplnit celý superklaster svými kopiemi, a tak přeměnit každou sluneční soustavu v superpočítač a nemá smysl se ptát, proč by to udělala,“ píše Berezin. Stačí, že zkrátka může.

Je to docela děsivý výhled? Připomíná vám to řadu katastrofických sci-fi filmů, na které tak rádi koukáte, a o pár let později připustíte, že byly pravdivé? Ano, v zásadě můžeme být smutnými vítězi smrtícího závodu, o kterém jsme ani nevěděli, že se ho účastníme.

Dokonce i Berezin připouští, že doufá, že se v tomto mýlí, a stojí za zmínku, že mnoho dalších vědců má mnohem optimističtější názory na to, kdy můžeme očekávat, že narazíme na pokročilý mimozemský život a že všechny nové poznatky nás nevedou do záhuby, jak se nyní zdá. Dále čtěte: Toto jsou nejslavnější fotografie největších podivností Marsu.