Podle nové studie amerických neurovědkyň vidíme v neživých objektech častěji tváře mužů než žen
Obličejová pareidolie je jev, který zažil ve svém životě asi každý, kdy náš mozek dotváří neurčité podněty do povědomých tvarů. Lidské tváře vidíme například ve skalách nebo v zásuvkách.
Trojice neurovědkyň z Národního institutu mentálního zdraví v marylandském městě Bethesda ve své nové studii publikované na webu PNAS zjistila, že ve většině případech obličejů pozorovaných v neživých věcech patří mužům. Naše mozky jsou tedy „genderově předpojaté”.
Experiment zahrnovalo 3 815 mužů a žen, kteří museli genderově zařadit každý z 250 obrázků vědkyň. Byly na nich předměty jako podivně tvarované brambory, zapínání kufru či přírodní výjevy, jako jsou mraky.
Podle výsledků účastníci studie přiřadili 90 procent obrázků k mužským obličejům a pouze 9 procent ženám.
„Tyto výsledky upozorňují na výraznou zaujatost ve vnímání pohlaví. Předkládají nám důkazy, že iluzorní předměty jsou zpracovávány oblastmi mozku, které jsou zapojené do sociálního vnímání a poznávání,” řekla jedna z autorek práce Jessika Taubertová.
Mozek potřebuje další informace
Pro určení toho, proč se tak děje, nemají vědkyně odpověď. V dalších experimentech se výzkumnice zaměřily na možné příčiny, jako jsou názvy objektů, zkoušely obrázky v různých stupních šedi a provedly výpočetní modelování pro vliv určitých abstraktních křivek. Bez výsledku.
Vědkyně spekulují, že může být výsledek ovlivněn tím, že je muž výchozím pohlavím v sociální komunikaci. Tvář viděná v daném objektu vyvolává dojem osoby, a ten zase připomíná muže, pokud nejsou k dispozici další informace.
Naše mozky potřebují další detaily, například dlouhé vlasy, řasy, namalované rty a upravené obočí. Pak bychom pravděpodobně v neživých objektech rozpoznali také obličeje ženské.
Zdroj: PNAS.
