Mýtická vikingská poprava. Krvavý orel byl anatomicky možný, tvrdí vědci
Vikingy vnímáme jako surové, brutální válečníky provádějící mezi 8. až 11. stoletím své krvelačné nájezdy na Evropu. Byli ale známí i nanejvýš krutou popravou, která byla prováděna na těch nejvíce nenáviděných nepřátelích.
Mýtus, nebo krutá realita?
Vikingové o krvavém orlovi nevedli žádné záznamy a zvěsti se o něm šířily pouze v mluvených legendách a ságách. Byl však popsán například ve skaldské poezii, kterou psali dvorní básníci ve vikingské Skandinávii. Přesto nemáme archeologické důkazy o tom, že se krvavý orel skutečně jako způsob trestu užíval.
Vědci o krvavém orlovi ve spojitosti s realitou pochybují. Tehdejší křesťanští básníci totiž mohli cíleně vykreslovat vikingy ve svých dílech jako pohanská zvířata. Krvavá poprava byla vykreslena natolik bizarně, že šlo podle mnohých expertů o nepochopení komplikované poezie spíše než o opravdový způsob zabití.
Vědci z Islandské univerzity a Keele University v Británii se ve své nové studii publikované v The Conversation zaměřili na to, zda vůbec byl krvavý orel anatomicky proveditelný. Se znalostmi o moderní anatomii a fyziologii prozkoumali spisy popisující provedení krvavého orla. Výsledkem bylo určit, jaký vliv by na lidské tělo proces měl.
Smrt byla rychlá
Odsouzenému byla nejprve rozřezána záda tak, aby byla viditelná páteř. Žebra byla oddělěna a natočena do stran tak, že připomínala křídla. Nakonec byly trestanci vytaženy plíce, kůže se natáhla přes žebra, a orgán byl umístěn na ramena.
Podle výsledků studie, které se zúčastnili také lékaři a historik, byl krvavý orel proveditelný. Hrudní koš mohl být „rozepnut” zezadu hlavou kopí. Podobná zbraň je vyobrazena na nalezeném pomníku na švédském ostrově Gotland. Na něm je k vidění výjev, který by mohl býti krvavým orlem.
I kdyby byl rituál proveden s velkou pečlivostí, oběť by zemřela rychle. Tvorbu „křídel” z žeber a vytahování plic by vikingové prováděli na mrtvolách. Provozování rituálů na mrtvých tělech bylo u vikingů neobvyklé, podle archeologických důkazů k němu ale u válečnické elity docházelo. Mrtvá těla lidí i zvířat byla rovněž vystavována na veřejnosti. Psali jsme také: V Norsku byl objeven tisíc dvě stě let let starý pohanský chrám bohů Thora a Odina.
Zdroj: ScienceAlert.