Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Želvušky najdeme téměř v každém prostředí s kapalnou vodou od hlubin oceánů až po tenké vodní filmy pokrývající suchozemské mechy.

Tato stvoření jsou proslulá svými unikátními schopnostmi pro přežití. Dokážou ze sebe vyloučit veškerou vodu a zpomalit svůj metabolismus natolik, až se dostávají do stavu připomínajícího pozastavenou animaci. Dokáží tak odolat extrémním teplotám, tlaku i radiaci. 

Želvušky jsou navíc díky absenci tvrdých tkání a miniaturním rozměrům nezničitelné. To ale souvisí s tím, že je extrémně vzácné najít jejich fosilie. 

Rozšířená rodina želvušek 

Vědci nyní objevili jantar starý 16 milionů let, v němž byla uvězněna zkamenělá želvuška pojmenovaná Paradoryphoribius chronocaribbeus. Přitom však pátrali po mravencích lapených v jantarové pasti, byl to tedy náhodný, překvapivý objev. 

Tým expertů použil na zkamenělinu stejné techniky, jaké se používají k identifikaci živých želvušek a vizualizoval její vnitřnosti. 

Na základě tvaru tělíčka a umístění drápků byla želvuška identifikována jako člen rodiny Isohypsibioidea, což je rozmanitá skupina dnešních želvušek. 

Tato želvuška se ale od těch dnešních nepatrně lišila. Mezi ústy a jícnem měla tvrdou strukturu odlišného tvaru nazývanou macroplacoid. Zatímco dnešní členové této rodiny mají dvě až tři tyto struktury, tato želvuška měla jednu tenčí. 

„Neodpovídá žádnému existujícímu rodu v této rodině,” potvrdil Marc Mapalo, biolog na Harvardově univerzitě. Psali jsme také: Jantar z křídy vypráví příběh o pavoučím mateřství. Je to jeho první fosilní důkaz. 

Zdroj: Live Science.