Fascinující příběh gigantického obratle
Historie objevu fosilie jednoho z největších známých obratlovců všech dob, diplodokoidního sauropodního dinosaura, známého po dlouhou dobu jako Amphicoelias fragillimus, je zajímavá sama o sobě. Fosilie maarapunisaura byly objeveny zásluhou aktivity učitele a amatérského kolektora Oramela Lucase, který se svým bratrem Irou v letech 1877 až 1884 hledali zkameněliny v oblasti kopce kónického tvaru, kterému se později začalo přezdívat „Copeova bradavka“, „Bradavka“ nebo „Ještěří kopec“.
Tyto sedimenty patří do proslulého svrchně jurského souvrství Morrison a mají stáří kolem 150 milionů let. Objev byl učiněn v lokalitě Garden Park severně od městečka Cañon City na území Colorada.
Samotný obratel byl vyšší než dospělý člověk
Mezi fosiliemi, které Lucas zaslal v roce 1878 paleontologovi Edwardu D. Copeovi do Filadelfie, byl právě i obří neurální výběžek dorzálního obratle, o němž Cope v popisné studii napsal, že “…celková výška tohoto obratle, pokud by byl v kompletním stavu, nečinila méně než šest stop, a pravděpodobně více“. To znamená, že v kompletním stavu by podle Copea měřil obratel nejméně 183 centimetrů.
Tyto odhady přitom nezpochybnil ani největší Copeův rival Othniel Charles Marsh, ani nikdo jiný. První vážně míněné pochybnosti byly v podobě vědecké studie publikovány až ve 21. století. Jak dobře víme, samotná zkamenělina už bohužel neexistuje, a tak její skutečné rozměry nemůžeme dnes přímo ověřit.
Původce obratle mohl být dlouhý až kolem 60 metrů
Později se odhady délky původce obratle pohybovaly až kolem fantastických 60 metrů! To ale předbíháme. Po Copeově smrti v roce 1897 zakoupilo jeho nashromážděné sbírky Americké přírodovědecké muzeum v New Yorku. Ačkoliv byl Cope nepřímo spřízněn s Filadelskou akademií přírodních věd, jeho nejlepší zkameněliny byly k dispozici právě vědcům z AMNH. Cope totiž na sklonku života upadl do dluhů a v roce 1894 musel začít vyjednávat s touto institucí o odprodání svých sbírek. Prostředníka mu přitom dělal jeho mladší přítel a budoucí ředitel stejného muzea, Henry Fairfield Osborn. Právě Osborn je mimochodem tím, kdo v roce 1905 vědecky popsal druh Tyrannosaurus rex.
Obratel už nebyl po smrti Copea dohledán
Muzeum nakonec odkoupilo čtyři sbírky obratlovčích fosilií za cenu 60 550 tehdejších dolarů (dnes by to v přepočtu bylo asi 1,8 milionu dolarů). Nutný proces identifikace, balení a transportu fosilií nebyl uspěchán, ale zabral několik let, přičemž poslední zásilka dorazila do New Yorku až šest let po Copeově smrti v roce 1903. Ještě za Copeova života však paleontologové nedokázali dohledat některé fosilie, například zkameněliny vačnatých i placentálních savců. V případě dinosauřích zkamenělin, katalogovaných až po smrti původního majitele, byla situace ještě složitější.
Cope navíc svoje exempláře nečísloval, takže dohledat je bylo skutečně obtížné. Ačkoliv typový exemplář druhu A. fragillimus spolu s některými dalšími fosiliemi nebyl nalezen, pro jistotu mu bylo přiděleno katalogové číslo AMNH FR 5777 (pro případ, že by byl v budoucnu dohledán).
Mohl Cope zapsat míru 150 cm místo 105 cm?
Cope ve svých poznámkách uvedl, že obratel druhu A. fragillimus je do značné míry podobný obratlům menšího druhu A. altus, liší se však v některých anatomických detailech. Copem udávané rozměry Osborn s Mookem naprosto bez výhrad přijali, protože měli možnost porovnat jeho poznámky s velikostí dochovaných fosilií ze sbírek. Cope vykazoval již od dětství velký talent pro napodobování přírody a jeho popisky byly velmi přesné, není tedy důvod se domnívat, že by právě v případě obřího obratle udělal velkou chybu. Přesně tento názor však vyslovili v roce 2015 paleontologové Cary Woodruff a John Foster, kteří se domnívají, že Cope udělal typografické chyby kvůli špatnému používání zkratek délkových měr (M, m a mm) a snad i záměnou míry 1500 mm za 1050 mm u udávané výšky dochovaného fragmentu obratle.
Kost se zřejmě rozpadla na prach a kousky horniny
Paleontolog Kenneth Carpenter však znovu uvádí a dokládá, že podobně závažné chyby by se pečlivý profesor téměř s jistotou nedopustil. Část obratle, který se zřejmě ještě před převozem do New Yorku vzhledem ke své křehké povaze rozpadl, nejspíš skutečně měřila asi 1,5 metru na výšku a jeho celková výška by podle nového pojetí dosahovala zhruba 2,4 metru. A co se tedy přesně stalo s obratlem? To už se po 142 letech od jeho objevu zřejmě nikdy nedozvíme, nejpravděpodobnější variantou však je, že se vzhledem ke své konzistenci v podobě křehkého sedimentu postupně rozpadl na bezcennou změť prachu a malých úlomků horniny.
Stopa mizí ve Filadelfii
Carpenter připomíná, že Cope tehdy ještě neznal moderní prezervační činidla, která by dnes cennou fosilii zachránila a jako výstelku beden s fosiliemi používal zejména seno. To se ale pod těžkým objektem snadno stlačí a při převozu tak není fosilie chráněna před otřesy. Stačí skutečně málo a nezpevněný fosilní objekt se rozpadá. Je vlastně malým zázrakem, že byl obratel dopraven tisíce kilometrů z Colorada až do Filadelfie. Možná ale stačila další několikakilometrová cesta do skladiště Memorial Hall a o fantastické fosilii už nikdy nikdo víc neslyšel. V roce 2018 přejmenoval fosilii zmíněný Kenneth Carpenter, který pro ni zvolil nové rodové jméno Maraapunisaurus (a odhad délky jejího původce snížil na polovinu, tedy "pouhých" 30 metrů). To ale na záhadě ztraceného obratle mnoho nemění... Více se dočtete například zde a také zde.
