Vědci posílali signály na Měsíc. Nakonec jeden dostali zpátky

Vědci se po deseti letech dočkali odezvy z Měsíce
📷
Další 2 fotografie v galerii
 Vesmír 
13. srpna 2020 08:01 / NASA
  20   2
Když Lunární průzkumný orbiter NASA dorazil na oběžnou dráhu kolem Měsíce v roce 2009, vědci na něj okamžitě začali posílat laserové signály. A vyplatilo se.

Abychom byli konkrétnější, vysílali lasery na malé reflektory zhruba o velikosti brožované knihy a snažili se odrazit světlo zpět na Zemi. A po téměř 10 letech se jim to konečně podařilo.

Lasery mohou pomoci najít staré přístroje na Měsíci

Je to poprvé, kdy se fotony úspěšně odrazily zpět na Zemi z lunární orbity. A to nám nejen poskytuje nový způsob, jak provádět měření na Měsíci a kolem něj, ale hlavně to může pomoci pochopit podmínky na lunárním povrchu a co se po 50 letech díky těmto podmínkám stalo s přístroji, které tam byly umístěny.

Program Apollo totiž nedovezl na Měsíc v letech 1969 až 1972 jen kosmonauty. Ti tam zanechali také zařízení pro další monitorování, jako jsou seismometry a tři laserové reflektory. Sovětský vesmírný program také postavil na Měsíci svoje reflektory, takže jich je tam celkem pět.

Proč laserové reflektory? Pokud totiž posíláte opravdu silný laserový paprsek na Měsíc,  můžete na základě rychlosti světla provést skutečně přesné měření vzdálenosti mezi dvěma body. Můžeme tedy s přesností na milimetr určit, jak daleko je Měsíc.

V průběhu času tato měření mohou vykreslit obrázek toho, jak se Měsíc pohybuje. Jak víme,  Měsíc má tekuté jádro, založené na tom, jak se točí. A pokud je v tomto tekutém jádru pevný materiál, mohlo by nám to zase říci, jak Měsíc kdysi poháněl své magnetické pole.

Taková přesná měření nám také říkají, že Měsíc se pomalu pohybuje pryč od Země rychlostí asi 3,8 centimetru za rok.  "Nyní, když sbíráme data 50 let, můžeme vidět trendy, které bychom jinak neviděli," řekl planetární vědec Erwan Mazarico z Goddard Space Flight Center NASA. "Věda založená na laseru je dlouhá hra."

Odražený signál slábne a nikdo neví proč

Ale je tu problém. Časem množství světla vráceného z těchto lunárních reflektorů ztmavlo na pouhých 10 procent intenzity, kterou by mělo být. A není jasné proč.

Pokud však má Měsíc něčeho hodně, je to prach. Přestože na Měsíci neexistuje žádná atmosféra a tudíž ani žádný vítr, který by tento prach zvedal z měsíčního povrchu, dopady malých mikrometeoritů by mohly způsobovat zastínění reflektorů.

Zde může reflektor na orbitě sehrát velkou roli. Pokud můžeme přijímat signály odražené od reflektoru, mohou vědci porovnat výsledky z povrchových reflektorů.

S pomocí modelování by to mohlo pomoci určit příčinu poklesu účinnosti povrchových reflektorů a možná odhalit, jak velké je bombardování mikrometeoritů, kterému je Měsíc vystaven, a kolik prachu toto bombardování přináší.

Nicméně je to poměrně obtížné. Je dost těžké odrazit laserový lunární povrchový reflektor, z velké části kvůli atmosférickým efektům Země a elektromagnetickému útlumu. Reflektor LRO na orbitě je ještě náročnější. Je to malý, rychle se pohybující cíl jen 15 x 18 x 5 centimetrů a je v průměru 384 400 kilometrů daleko od Země.

Dne 4. září 2018 ale zaznamenala laserová měřicí stanice ve francouzském Grasse poprvé infračervené laserové světlo, které se odrazilo od LRO.

Poté ve dnech 23. a 24. srpna 2019 se tento výsledek opakoval. Vrácené světlo bylo ale minimální, jen několik fotonů.

Zajímavá nejsou jen měření LRO. "Tento experiment poskytuje novou metodu ověřování teorií akumulace prachu po celá desetiletí na lunárním povrchu,“ uvedli vědci ve své práci. Dále čtěte: Venuše skrývala po celá desetiletí ve svých toxických oblacích obrovskou vlnu.

Mirka Malá | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

tech

Státy po celém světě vytvářejí své vlastní vesmírné síly. Rusko testuje vesmírná torpéda

Dům a zahrada

Pokud se chystáte připravit výsadbu na příští rok, vyzkoušejte vychytávku s názvem jiffy

Cestování

Přírodní divy Provence, nad kterými se vám bude úžasem tajit dech

Zavřít reklamu