Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Zatímco dnes je ptákem s největším rozpětím křídel sympatický bíle zbarvený druh albatros stěhovavý (Diomedea exulans) s rekordní ověřenou mírou 363 cm, víme již o několika druzích pravěkých ptáků, kteří měli rozpětí ještě podstatně větší. Minimálně ve dvou případech činilo přes 5 metrů.

Byli tak největšími létajícími tvory hned po obřích druhohorních ptakoještěrech, u nichž se rozpětí křídel mohlo pohybovat až nad hodnotou 10 nebo dokonce 12 metrů. Za největšího létajícího ptáka všech dob byl dlouhou dobu označován argentinský teratorn (dravý nebo mrchožravý pták) druhu Argentavis magnificens.

Původně bylo rozpětí křídel argentavise odhadováno až na 8,3 metru

Původně bylo rozpětí křídel tohoto obra odhadováno na fantastických 6 až 8,3 metru, novější výzkumy se ale svými závěry přiklánějí k poněkud konzervativnějším odhadům. I proto byl argentinský obr překonán (pouze však z hlediska rozpětí křídel, nikoliv hmotnosti) o miliony let starším druhem Pelagornis sandersi. U tohoto druhu bylo rozpětí křídel odhadnuto asi na 6,1 až 7,4 metru, čímž dvojnásobně překonává největší známé jedince albatrosa.

Hmotnost tohoto ozubeného ptáka však podle odhadů činila jen 22 až 40 kilogramů, čímž nepochybně za argentavisem zaostával. Jihoamerický teratorn je tak skutečně dosud i oficiálně největším létajícím ptákem v dějinách života na Zemi. Argentavis magnificens byl vědecky popsán roku 1980 na základě fragmentů kostry, z nichž například kost pažní (humerus) byla dlouhá téměř jako celá paže dospělého člověka. Jak velký tedy tento létající přízrak argentinských pamp z doby před 9 až 6,8 milionu let vlastně byl?

Kdyby stál před námi, díval by se nám do očí

V současnosti vědci odhadují, že rozpětí křídel argentavise činilo asi 5,1 až 6,1 metru, v závislosti na použitém modelu nebo porovnávaném objektu (obvykle je jako modelový druh využíván podobný kondor andský). Předpokládá se, že měl silné nohy a dokázal aktivně kráčet po zemi, výška tohoto teratorna je pak odhadována na 1,5 až 2 metry, zhruba jako výška dospělého člověka.

Samotné tělo bylo dlouhé asi 126 centimetrů. Vzhledem k anatomickým adaptacím pro snížení hmotnosti (duté kosti apod.) byl i při této velikosti argentavis poměrně lehký, nepřesahoval zřejmě hmotnost 72 kilogramy. I tak byl nicméně několikanásobně těžší než největší dnes letuschopné ptačí druhy, takže není známé, jak se vůbec mohl vznést. Plocha křídel argentavise zabírala asi 8,11 m² a minimální rychlost jeho letu musela přesahovat 40 km/h. Pokud argentavis obhlížel z výšky terén a vyhlížel čerstvé mršiny jako primární zdroj své potravy, pak jeho teritorium mohlo činit asi 500 km².

Nezabíjel kořist, spíše z výšky vyhledával mršiny

V období pozdního miocénu si mohl vybírat z množství druhů savců a odháněl nejspíš od kořisti menší vačnaté predátory podobné šavlozubým kočkám. Je možné, že menší druhy teratornů byly aktivními lovci, kteří dokázali zabíjet a párat kořist svými zahnutými „orlími“ zobáky, argentavis však mohl být na tento způsob obstarávání potravy příliš velký a těžkopádný.

Porovnáním se současnými ptáky vědci odhadují, že argentavis kladl obvykle jen jedno až dvě vajíčka velkých rozměrů (o hmotnosti lehce přes 1 kilogram) asi jednou za každé dva roky. O inkubaci a péči o mláďata se mohli starat střídavě oba rodiče, po 16 měsících již byl mladý jedinec samostatný. Plně však dospěl až zhruba po 12 letech vývoje. Další zajímavosti ze života největších létajících ptáků historie nám snad prozradí až případné budoucí objevy. Více si přečtěte také zde.