Štěstí má mnoho podob. K lepší náladě pomůže i hladovění
Organismus živočichů obsahuje celou řadu hormonů a výzkumy postupně odhalují, jak v těle reagují a jak ovlivňují nejrůznější aspekty fungování živých tvorů.
Vědci v Texasu se zabývali výzkumem hormonu zvaného ghrelin, který se do organismu uvolňuje při pocitu hladu a má za úkol donutit nás ke shánění potravy. Fyziologové uskutečnili pokusy na laboratorních myších a zkoumali, jak budou reagovat na uměle upravenou hladinu této látky. Nechali hlodavce dlouho hladovět, píchali jim ghrelin přímo do žíly, nebo naopak „upravili“ jejich genetiku tak, aby organismus na uvedený hormon vůbec nereagoval.
A výsledky byly poměrně překvapivé. Myši bez ghrelinu vůbec nebavil život a bylo jim úplně jedno, co s nimi výzkumníci provádějí. Při potopení do studené vody jen odevzdaně ležely a neprojevovaly žádnou snahu o plavání.
Po umístění do bludiště zůstávaly na jednom místě a cestu ven se ani nepokusily nalézt. A pokud se ocitly ve skupině dalších zvířat, raději si jich příliš nevšímaly a hleděly si svého. Víte co se děje s vaším organismem, když se cítíte smrtelně unavení? Psali jsme v tomto článku.
Naproti tomu myši „nastartované“ vyššími dávkami ghrelinu ve studené vodě plavaly jak o závod, v bludišti náruživě prozkoumávaly chodbičky a ve skupině komunikovaly přímo učebnicově. Vědci z toho usoudili, že ghrelin funguje povzbudivě a nutí organismus vyvíjet různé činnosti. Z výzkumu tedy podle nich plyne, že máme-li hlad, máme současně více chuti do života a jsme vlastně šťastnější než s plným břichem.
Tedy nic proti výzkumu, ale spořádá-li člověk pěkně propečený řízeček třeba s bramborovým salátem nebo vypečenou husičku s knedlíkem a zelím, k tomu jednu plzničku a natáhne se na gauč, nedá se asi říci, že by se cítil úplně nešťastný, co říkáte?