V Polsku vykopali tělo upírky. Kolem krku měla pro jistotu srp, aby se předešlo jejímu zmrtvýchvstání
Upíří nález všechny doslova šokoval. Dobře zachovaná lebka byla zabalena do hedvábného šátku a žena má viditelně vyčnívající přední zub, díky němuž byla právě považována za upírku. Srp byl navíc naaranžován tak, že kdyby upíří žena opravdu oživla a pokusila se vstát, srp by jí doslova usekl hlavu.
Překvapující nález jen dokumentuje fakt, jak se východní Evropa v minulých stoletích potýkala s upířími historkami. Strach z upírů byl tehdy napříč společností zcela obvyklý a lidé proto často s mrtvými zacházeli tak, aby, jako na příkladu polské ženy, zajistili, že mrtví nevstanou ze svých hrobů a nestanou se z nich vše živé zabíjející upíří monstra.
Upířích pojistek bylo tehdy opravdu hodně. Lidé mrtvým například uřezávali končetiny, aby po případném oživnutí nemohli chodit nebo je pohřbívali hlavou dolů, aby se po oživnutí zakousli do hlíny a udusili se. Dobře známý je také rituál, v rámci něhož se do srdce mrtvého zatloukala kovová tyč.
To v Polsku, soudě podle tohoto nálezu, na to šli jinak. Naaranžovaný srp kolem krku jistila taková kovová špička na noze, aby srp zůstal tam, kde má. Archeologové v čele s Dariuszem Polińskim z Univerzity Mikuláše Koperníka říkají, že tento druh pohřbu těch, kdo byli podezříváni z vampyrismu, se stal v Polsku opravdu populární v sedmnáctém století. Tehdy zřejmě strach z upírů zachvátil právě tuto zemi našich sousedů.
Legendy o upírech se zrodily především na Balkáně a postupně se tyto legendy o nemrtvých rozšířily do celé východní Evropy. Upíři tehdy ale nebyli rozhodně nějakými aristokraty jako hrabě Drákula, ale byli to nevzhledné, oteklé, nemrtvé osoby s krvavýma očima a do červena zabarvenou kůží. Vlastně z dnešního pohledu vypadali dost možná jako zombie. To dokládá i fakt, že slovo "upír" znají prakticky všechny slovanské jazyky a vůbec první zmínka o upírovi se ve psané formě dochovala z roku 1047.
Tam, kde mytologie o upírech vznikla, tedy u slovanských národů, byl ale původně za upíra považován člověk, který zemřel nečestně, tedy například sebevrah nebo třeba zločinec, který byl odsouzen na smrt. Nebo zjednodušeně řečeno, jednalo se o lidi z okraje společnosti. Křesťanství to ještě později upravilo k obrazu svému, takže se k výše uvedenému výčtu přidali ještě lidé, kteří byli pohřbeni bez křesťanského obřadu.
Upíři, jak je známe především z románu Dracula spisovatele Brama Stokera a později ze všech těch filmů, v nichž mají bledou pleť a obvykle mají také aristokratický původ, skutečně "vznikli" až právě díky legendárnímu dílu Brama Stokera a s původní slovanskou mytologií o upírech nemají pranic společného. I když se z takových upírů, kteří ještě navíc obvykle trpí nešťastnou láskou, stala nakonec jedna samotná popkultura.
Jak ale dokazuje nález na polském hřbitově, byly doby, kdy lidé měli z takových bytostí skutečně obrovský strach. Dokonce i na našem území byly v minulosti učiněny nálezy podobně pohřbených mrtvých. Badatelé dokonce tvrdí, že staročeské slovo morous, které se hojně používá dodnes, ale především pro osoby s protivnou povahou, má původ v noční můře, tedy v jakémsi nočním přízraku, který spícím odnáší sílu a energii.
Autorský článek, další zdroj: Science Alert
