Nejnovější

Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají naději díky českému objevu

Vědečtí pracovníci z Harwardské univerzity nedávno vydali studii, která se zabývá slunečními erupcemi. Je poměrně známo, že Slunce jednou za určité období vychrlí do vesmíru takzvanou super erupci, která zasáhla Zemi naposledy v roce 1859.

Dne 1. září 1859 se udála jedna z největších solárních bouří, která byla na Zemi zaznamenána. Solární záře byla viditelná doslova po celém světě.

Ve Skalistých horách byla údajně solární záře natolik silná, že probudila zlatokopy, kteří si mysleli, že je ráno a započali si chystat snídani. Na severu USA si lidé dokonce mohli dokonce číst ve světle polární záře noviny. Telegrafní systémy po celé Evropě a Severní Americe selhaly. Byly dokonce známy i případy, kdy byli operátoři zasaženi elektrickým proudem. Na telegrafních sloupech přeskakovaly výboje a někteří operátoři mohli odesílat a přijímat zprávy, přestože odpojili telegraf od zdroje energie.

Je však nutno říci, že v té době kromě telegrafu žádná citlivější elektronika neexistovala. Pokud by nás zasáhla podobná erupce nyní, mohla by dnešní digitální svět naprosto ochromit. Pravděpodobně by zničila všechny elektrické sítě, satelitní i pozemní komunikaci automobily a zkrátka vše kde se vyskytují elektrické obvody citlivé na magnetické pole.

„Slunce je obvykle považováno za přátelskou hvězdu, a především zdroj života. Ovšem hodně záleží na okolnostech, protože za určitých podmínek to může být i naopak,“ uvedl Avi Loeb z Harvardské univerzity.

Vědci z Harvardu, zkoumali údaje o dalších hvězdách, aby zjistili, jak časté jsou sluneční super erupce a jakým způsobem by mohly ovlivnit život na Zemi.

Zjistili, že extrémní erupce se u hvězd jako je naše Slunce vyskytují asi každých 20 milionů let. Nejhorší z těchto energetických výbuchů ultrafialového záření a částic s vysokou energií by mohla zničit naši ozonovou vrstvu, způsobit mutace DNA a narušit ekosystémy. Její pravděpodobnost je však velmi malá ve srovnání s událostí z roku 1859.

Nová studie ukázala, že se taková událost vyskytne možná již v příštím století. Šance že tomu tak bude, přitom představuje asi 12 %, což rozhodně není zanedbatelné. Vědci zároveň tvrdí, že cílem studie není strašit lidi, ale upozornit na fakt, že dopady asteroidů rozhodně nejsou jedinou a největší hrozbou, která nám z vesmíru hrozí.

Vědci minulý měsíc přišli také s návrhem řešení, jak takové situaci potencionálně zabránit. Narušení magnetického pole by totiž mohla pohltit obrovská smyčka vodivého drátu, který by musel být umístěn mezi Zemí a Sluncem. Takový projekt je ovšem natolik finančně náročný a jeho úspěch natolik nejistý, že pouze stěží dojde někdy k jeho realizaci.

Sami vědci uvádí, že lepším řešením bude zahájit bližší výzkum chování těchto erupcí a na základě dalších dat, bude pravděpodobně nalezeno lepší a účinnější řešení.