Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Výsledky vyšetření přitom ukazují, že je všechno v naprostém pořádku, a bolest přesto neustává. Postižený není schopen normálně žít. Nemůže se na nic soustředit a jediným smyslem života se mu stane touha zbavit se urputné bolesti. Všechny snahy jsou však marné, protože tradiční analgetika nezabírají. 

Jde o takzvanou benigní bolest, která není vyvolávána mechanickou cestou a jejíž příčiny zůstávají záhadou. A není to jev nijak ojedinělý. Ve Spojených státech se podobné případy množí takovou měrou, že by se dalo mluvit dokonce o epidemii. A nejen za oceánem. Lékaři na celém světě mají plné ruce práce s rostoucím počtem pacientů trpících bolestmi hlavy, zubů, ischiasem, ale také bolestmi rukou, nohou nebo dokonce celého těla. Problém je, že tyto bolesti nemají žádnou konkrétní příčinu. Žádné poranění, žádná zlomenina, nikde nic. A vysvětlení se stále hledá. 

Věda až do současnosti vysvětlovala bolest jednoduše jako poplašný signál ohlašující problém, který je třeba co nejrychleji řešit: poranění, pohmožděninu, nemoc. Podle této teorie je pocit bolesti chemickým poselstvím vyslaným z místa napadení, které putuje prostřednictvím nervových vláken protkávajících pokožku, svaly a vnitřní orgány do míchy a pak dále do talamu, mozkové oblasti považované za jakousi centrálu signálů bolesti. Z talamu přechází poselství do mozkové kůry, která je zpracuje, a postižený začne bolest vnímat. O pokroku vědců při léčbě přerušené míchy se můžete dočíst v tomto článku.

Psychologové a neurofyziologové z Washingtonské univerzity v Seattlu mají jiné vysvětlení. Podle jejich názoru nelze hledat původ těchto záhadných bolestí ve specifickém poranění organismu ani v nemoci, ale přímo v mozku. Významnou roli ve vnímání bolesti hrají totiž také psychologické faktory, jako jsou emoce nebo vzpomínky, a faktory vyplývající z prostředí, k nimž patří stres, úzkost, deprese, ale i třeba nespokojenost v práci.

Podle nich je bolest ve skutečnosti mnohem složitějším procesem. Schopnost ji vnímat je značně variabilní a může se během času měnit. To znamená, že centrální nervový systém (mozek a mícha) může podléhat změnám a následně může měnit i způsob, jakým vyvolává v jedinci nepříjemné pocity. Podle jejich teorie existuje jakási „neuro-matrice" tvořená neurony, která tvoří mentální představivost organismu, na níž mozek promítne signál bolesti.

V budoucnosti se už tedy nelze spokojit s tím, že se budou předepisovat stále silnější analgetika nebo se budou nějakým způsobem blokovat cesty pocitů bolesti. Bude třeba brát v úvahu také to, co se děje přímo v mozku nemocného a v jeho soukromém i společenském životě.

A v souladu s touto teorií se tedy vědci zaměřují právě na mozek. A již se podařilo objevit a rozlišit oblasti mozkové kůry, které se aktivují, když pacient cítí bolest na ruce či v zádových svalech. Na tyto oblasti lze poté působit chirurgicky, třeba prostřednictvím laseru, který vypálí určitou skupinu neuronů. Tím se přeruší proces zpracovávání signálů a pacient přestane cítit bolest.

Chirurgická cesta však není jedinou možností. Ekonomické zájmy vedou naopak k tendenci hledat řešení ve farmaceutickém sektoru. Celosvětový obrat v prostředcích tlumících bolest totiž dosahuje přibližně deset miliard dolarů ročně a má stoupající trend.  

A tak v laboratořích na celém světě horečně hledají svatý grál. Analgetikum účinné jako morfium, ale bez vedlejších účinků a bez rizika závislosti.