Tajemství zemského jádra odhaleno. Každých šest let mění směr a pohybuje se pomaleji než povrch Země
„Vnitřní jádro není pevné. Pohybuje se nám pod nohama a zdá se, že každých šest let urazí několik kilometrů tam a zpět,“ vysvětlil John Vidale, výzkumník zemětřesení z University of Southern California ve zprávě se závěry studie.
Jádro je pro naši planetu nesmírně důležité. Prakticky od zemského pláště až po jádro je Země naplněná roztavenou horninou, která, když se dostane na povrch například při sopečných erupcích, vlastně doplňuje na povrchu horninu, která zmizela díky korozi a dalším environmentálním projevům.
Právě tato roztavená hornina potom v jádru vytváří magnetické pole Země, bez kterého bychom se vůbec neobešli. Chrání nás totiž před slunečním zářením, a kdyby tu nebylo, neexistoval by na naší planetě život.
K výzkumu jádra a jeho chování paradoxně pomohly nechvalně známé jaderné testy ze šedesátých a sedmdesátých let. Testování jaderných zbraní se tehdy přesunulo pod zemský povrch, díky čemuž byla generována cenná seizmologická data. Po jejich důkladném studiu vědci zjistili a vypočítali, jak se jádro každých šest let začne pohybovat jiným směrem, a také to, že není tak rychlé, jak se dosud myslelo.
„Z našich zjištění můžeme vidět posuny zemského povrchu ve srovnání s jejím vnitřním jádrem. Naše nejnovější pozorování ukazují, že vnitřní jádro se od let 1969-71 otáčelo o něco pomaleji a pak se v letech 1971-74 posouvalo opačným směrem. Shoda těchto dvou pozorování činí z oscilace pravděpodobnou interpretaci,“ píší vědci.
Výzkumníci došli k závěru, že zemské jádro osciluje v zajímavé závislosti na délce dne a v závislosti na geomagnetických polích. Proč se tak děje, ale vědci neví a potřebovali by další studie. To ale nebude vůbec jednoduché. Jaderné testy se už dávno neprovádí, takže nejsou k dispozici přesná data, jako tomu bylo v šedesátých a sedmdesátých letech. A i přes velký technologický pokrok jsou naše obvyklá data ze zemětřesení poměrně hodně nepřesná a nelze je tedy využít pro další zkoumání zemského jádra a už vůbec ne pro nějaké přesné výpočty.
Takže nyní už víme, že se jádro posouvá každých šest let, ale nevíme, proč ani co to znamená. Napovědět by vědcům mohlo zjištění, jak se vlastně zemské jádro formovalo. K tomu potřebují další studie, ale především také nové technologie. Jinak pro nás naše vlastní jádro bude stále jedním velkým tajemstvím, které nejsme schopni zcela pochopit. Jednou se to ale snad povede. Snad to bude dřív, než nás naše zemské jádro překvapí něčím neočekávatelným.
Autorský článek, další zdroj: EurekAlert
