Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Kamery s širokým polem umožňují snímat větší oblast, zatímco snímání objektů v infračervených, rentgenových a jiných vlnových délkách odhaluje jemné detaily výbuchů, kolizí a dalších kosmických událostí. Například pozorováním vesmíru pouze pomocí viditelného světla by astronomové nebyli schopni identifikovat vysokoenergetické prvky ve vesmíru, jako jsou černé díry. Pomocí rentgenové fotografie mohou vědci sledovat, jak černé díry kradou energii ze svého okolí a znovu ji emitují ve formě vysokoenergetických paprsků.

Viditelné světlo má krátké vlnové délky, což znamená, že je větší pravděpodobnost, že se odrazí od okolních částic a rozptýlí se. Při pozorování vesmíru pomocí infračervených dalekohledů mohou detekované delší vlnové délky účinněji cestovat prachovými částmi vesmíru. Infračervené záření může být vyzařováno materiálem, který není dostatečně jasný, aby bylo možné jej zobrazit pomocí viditelného světla, a zobrazuje tak oblasti, které byly dříve neviditelné.

Jak tedy vznikly nejkrásnější vesmírné fotografie, popisuje agentura NASA.

Tranzit Venuše

Na tomto snímku, který je časosběrným složením několika obrazů, je vidět Venuše pohybující se kolem Slunce. Nejen, že je obraz působivou podívanou, ale samotná příležitost je vzácností. Opakuje se jen každých 243 let.

Podrobná fotografie pořízená observatoří Solar Dynamics (SDO) ukazuje detaily na povrchu Slunce. Kontrast noční strany Venuše jako malého černého disku přes mocné a jasné Slunce dává této fotografii konečný dramatický dopad. Nástrojem použitým k vytvoření této časosběrné fotky byl Atmospheric Imaging Assembly (AIA), který sleduje vlnové délky v ultrafialovém rozsahu.

Blíží se Pluto

Při nejbližším setkání s Plutem, (asi 12 500 kilometrů) nad povrchem, zachytila kosmická loď NASA New Horizons tento snímek 14. července 2015. Její kamery dokázaly přiblížit a ukázat nám nejpodrobnější pohled na povrch Pluta.

Obrázek, který se skládá z viditelných a infračervených snímků pořízených kamerou Ralph-MVIC (Multispectral Visible Imaging Camera), zobrazuje detailní pohled na 1 800 kilometrů terénu.

Povrch lze přirovnat k některé ze skalnatých krajin nalezených na Zemi, protože hory viděné na tomto snímku dosahují výšky až 3 500 m. Světlá oblast je velká, ledem pokrytá pláň známá jako Sputnik Planitia.

Hubbleova bublina

Hubbleův první snímek úplné mlhoviny pořízený v roce 2016 ukazuje praskající barevný "balón“ v úžasných detailech. Tento obrázek byl třetím pokusem o takovou fotografii.

Jasná hvězda viděná uvnitř bublinové mlhoviny, mírně vlevo od středu, vytváří tuto ohromnou sféru. Hvězda, která má 10 až 20krát větší hmotnost než naše Slunce, pomocí silných větrů radiace rozfoukává okolní mračna vesmírného prachu kolem sebe. Tato bublina se ohřívá zářením a vytváří tuto sféru kontrastní barvy.

Snímek pořídila Hubbleova Wield Field Camera 3 a různé filtry viditelného světla izolovaly specifické vlnové délky spojené s různými prvky. Tři vytvořené snímky byly barevně odlišeny (modrá pro kyslík, zelená pro vodík a červená pro dusík) a spojením vznikla tato kompozitní fotografie.

Galaxie ve tvaru sombrera

Plochý disk na obloze, který tvoří galaxii ve tvaru sombrera, je zachycen v tak jemných detailech, že vědci dosud nepochopili jeho úplné složení. Samotná galaxie vypadá tenká a křehká. S hmotností 800miliardkrát vyšší než Slunce je však jedním z největších známých objektů. Hluboko ve středu je velká černá díra obklopená 2 000 kulovými hvězdokupami, což je 10krát více než v naší vlastní Mléčné dráze.

Tento složitý disk byl sestaven pomocí šesti pozorování z Hubbleova dalekohledu. Díky tomu je nejpodrobnějším obrazem sombrérové galaxie zachyceným ve viditelném světle. Galaxie je jinak oficiálně známá jako Messier 104. Kombinace obrazů celé galaxie je jedním z největších shromážděných mozaikových obrazů Hubbleova vesmírného teleskopu. Dále čtěte: Proč je sluneční koróna teplejší než povrch samotné planety? Mohou za to magnetické vlny.

Zdroj: NASA, LiveScience