Přelomové zjištění vědců ohledně hromadného vymírání a následném vzestupu nových druhů
Jedním z charakteristických znaků evoluční vědy je řada vysvětlení a hypotéz, které se později ukáží jako špatné. To je běžná součást téměř každého probíhajícího vědeckého bádání a evoluce je pro lidi obzvláště složitá myšlenka, kterou se snaží pochopit.
Shodou okolností jsme my lidé vyvinuli myšlenku evoluce, která říká, že hromadné vymírání je to, co umožňuje vývoj a rozkvět následných druhů. V doslovném smyslu je pravda, že nyní existujícím druhům předcházelo mnoho těch, které vymřely. Ale opravdu může vyhynutí za rozkvět nových druhů?
Nový výzkum tvrdí, že je to chybná myšlenka
Vědci opravdu dlouho věří, že hromadné vymírání vytváří produktivní období evoluce nových druhů. Ale nová studie vedená vědci přidruženými k Institutu vědy o Zemi (ELSI) na Tokijském technologickém institutu použila strojové učení k prozkoumání společného výskytu fosilních druhů a bylo zjištěno, že to není zcela pravda. Hromadné vyhynutí pravděpodobně jen zřídka způsobuje evoluci nových druhů srovnatelného rozsahu.
Vědci při studiu těchto událostí vložili více než milion datových bodů o více než 170 000 druzích do algoritmu strojového učení, který vše zpracoval do jedné obrovské statistické časové osy. Z těchto informací algoritmus dospěl k závěru, že zatímco hromadné vyhynutí tzv. velké pětky jsou součástí horních 5 procent všech časových změn populace, je tu sedm dalších hromadných vyhynutí a téměř dvacítka dalších událostí.
Výsledky bez jasného závěru
Tato studie tedy zjistila, že není zcela pravděpodobné, že by hromadný zánik druhů zaručoval následnou hromadnou evoluci nových druhů. Ostatně některé důvody hromadného vymření se odehrály tak, že by defacto bránily vývoji nových druhů a spíše by tyto okolnosti vyvolaly další zánik. To ostatně dává intuitivní smysl jako vědecká myšlenka únosnosti prostředí nebo ekosystému.
Příliš mnoho konkrétních druhů téměř vždy skončilo kvůli přírodním vlivům, což znamená, že by se v takovém prostředí nedařilo ani žádným novým druhům. Zdá se tedy, že tato otázka je vyřešena jen částečně. Zánik sice nezpůsobuje vývoj a rozkvět nových druhů, jak jsme si dosud mysleli, jak to ale vlastně funguje, vědci zatím příliš netuší. Dále čtěte: Předchůdce největšího žraloka naší planety vědci objevili díky jeho zubům nalezeným před lety v Alabamě.
