Erupce sopky na Aljašce. Neobvykle dobře zachovalá vrstva popela odhalila zajímavé skutečnosti
Hlavní autor studie a vědec Joe McConnell z Desert Research Institute (DRI) v Nevadě se švýcarským vědcem Michaelem Siglem minulý rok ve vzorku ledového jádra našel neobvykle dobře zachovalou vrstvu popela.
V návaznosti na to provedl další měření na ledových jádrech z Ruska a Grónska, z nichž některá byla vyvrtána už v 90. letech a uložena v archivech.
Popel dvojici vědců zavedl ke dvěma erupcím. První erupce byla sice silná, avšak krátká a spíše lokální na počátku roku 45 před naším letopočtem. Druhá událost se odehrála v roce 43 před naším letopočtem a byla mnohem rozšířenější s dalekosáhlejšími důsledky.
U vzorků popela nalezených po druhé zmíněné erupci geochemická analýza odpovídala erupci sopky Okmok na Aljašce. Šlo o jednu z největších erupcí za posledních 2 500 let.
Ne jen Řím měl temné období
Vědci následně vytvořili klimatický model, který čerpal z dat založených na údajích od prstenců v kmenech stromů ve Skandinávii až po jeskynní útvary v severovýchodní Číně.
Zjistili, že následující dva roky byly po erupci sopky Okmok nejchladnější za posledních 2 500 let.
Průměrné sezonní teploty po erupci ve středomoří mohly být v létě a na podzim až sedm stupňů Celsia pod normálem, přičemž se rapidně zvýšilo množství srážek.
„Ve středomořském regionu tyto mokré a extrémně chladné podmínky během pro zemědělství důležitého jara a podzimu pravděpodobně zasáhly úrodu plodin a zhoršily problémy s dodávkami během období politických otřesů,“ řekl archeolog Andrew Wilson z Oxfordské univerzity.
Další ránou byl nefunkční Nil, který přestal zaplavovat pobřeží kvůli popelu v ovzduší, nedostatek srážek v etiopské vysočině a posun monzunů k jihu. Nil byl velmi důležitý pro zemědělství, protože zásoboval půdu vodou a živinami. Egypt byl na řece závislý, proto byl touto krizí také prudce zasažen.
Je až neuvěřitelné, jak je svět propojený. Římská republika padla, zrodila se římská říše, a ta srazila na kolena Ptolemaiovce, poslední faraony Egypta, kteří se mimochodem v období své vlády rovněž potýkali se vzpourami v obdobích vulkanických erupcí. Šlo o dobu, kde se tak dělo poměrně často.
Každopádně definitivní pád Ptolemaiovců (sebevražda Kleopatry) byl doprovázen hladomorem, epidemiemi, korupcí úředníků, migrací lidí, vylidňováním venkova a masovým opouštěním zemědělské půdy v důsledku klimatické krize.
V tomto případě je opět zmiňována obrovská erupce, jedna z největších, jakou Země v posledních 2 500 letech zažila.
Rozvráceného Egypta se zmocnila římská říše, no a pak se karta obrátila. Následující dvě století byla vulkanická aktivita na Zemi klidná. Náhoda nebo osud Říma určen bohy?
Zvláštní pozorování
Historické záznamy z těch dob hovoří o různých znameních na obloze, jako je ztmavující se Slunce nebo pozorování třech Sluncí, což je halo jev známý jako parhelium. Rovněž zmiňují i neobvykle chladné počasí a šířící se hladomor.
Autoři studie ale říkají, že některé záznamy pocházejí z dob před erupcí na Aljašce a mohly by tak souviset s menší erupcí sopky Etna v Číně roku 44 před naším letopočtem.
K pádu římské republiky a království Ptolemaiovců přispělo mnoho faktorů. Erupce vulkánu Okmok pomáhá zaplnit některé mezery ve znalostech historiků. Psali jsme také: Vědci zjistili, že již staří Římané vypouštěli do ovzduší velké množství škodlivin.