Nová studie zjistila, že vesmírný čas se točí kolem mrtvé hvězdy, jak tvrdil Einstein
Tento předpoklad tvrdí, že časoprostor se převalí kolem mohutného rotujícího těla. Představte si například, že by Země byla ponořena do medu. Když by se Země otáčela, med by kolem ní kroužil, a to samé platí pro časoprostor.
Satelitní experimenty detekovaly tento jev v gravitačním poli rotující Země, ale účinek je mimořádně malý, a proto bylo náročné jej měřit. Objekty s větší hmotností a silnějšími gravitačními poli, jako jsou bílí trpaslíci a neutronové hvězdy, nabízejí větší šanci tento jev vidět.
Vědci se zaměřili na mladý pulsar PSR J1141-6545, který se nachází 10 000 až 25 000 světelných let od Země v souhvězdí Musca.
Pulsar je rychle se otáčející neutronová hvězda, která emituje rádiové vlny podél svých magnetických pólů. Neutronové hvězdy jsou mrtvé hvězdy, které vyhasly při katastrofických explozích známých jako supernovy. Gravitace těchto zbytků je dostatečně silná, aby rozdrtila protony spolu s elektrony za vzniku neutronů.
Pulsary krouží neuvěřitelnou rychlostí
Pulsar obíhá kolem bílého trpaslíka na těsné, rychlé oběžné dráze kratší než 5 hodin a vrhá se vesmírem rychlostí asi 1 milion km/h.
Vědci měřili pulzy z pulsaru, které dorazily na Zemi s přesností do 100 mikrosekund během období téměř 20 let, pomocí radioteleskopů. To jim umožnilo odhalit dlouhodobý proud ve vzájemném oběhu pulsaru a bílého trpaslíka.
Způsob, jakým se rychle točící bílý trpaslík táhne za časoprostorem, způsobil, že pulsarova orbita pomalu změnila orientaci v průběhu času. Vědci vypočítali, že bílý trpaslík víří kolem své osy asi 30krát za hodinu.
Předchozí výzkum naznačil, že bílý trpaslík se vytvořil před pulsarem v tomto binárním systému. Jednou z předpovědí takových teoretických modelů je, že před vznikem supernovy tvořící pulsar předek pulsaru vrhl na bílého trpaslíka v průběhu přibližně 16 000 let hmotu, čímž se zvýšila jeho rychlost rotace.
Podle vědců je skutečnost, kdy je pulsar mladší než bílý trpaslík, velmi vzácná. Díky novým poznatkům také v budoucnu mohou použít podobnou metodu k analýze binárních neutronových hvězd, aby se dozvěděli více o jejich vnitřním složení, které ani po více než 50 letech jejich pozorování ještě zcela neznají. Dále čtěte: Život na Marsu existuje. Soudě podle objevené sochy.
