Chystá se mise na Titan, která má odpovědět na otázku, zda skutečně někde ve vesmíru existuje život
Titan je sice chladný a na jeho povrchu jsou jiné materiály, než tady na Zemi, ale jak uvedl Jani Radebaugh z Brigham Young University, jsou na něm řeky, jezera, hory a dokonce i pouště s dunami. Takže to tam vlastně vypadá velmi podobně, jako tady.
Titan už dříve částečně prozkoumala sonda Voyager 1. Jenomže ne kompletně, protože Titan má velmi hustou atmosféru. Nicméně shromáždila cenné údaje o povrchové teplotě i tlaku vzduchu a více méně také potvrdila, že na tomto měsíci jsou jezera kapalných uhlovodíků, díky extrémně nízkým teplotám a množství metanu.
Tady na Zemi známe tuto složku uhlíku a vodíku v plynné formě, ale při nízkých teplotách může mít i formu kapalnou. Sonda Voyager také na Titanu našla stopy etanu, propanu, acetylenu a dalších organických molekul, přičemž jeho atmosféra se skládá převážně z dusíku. A jak je všeobecně známo, organické molekuly jsou považovány za jednoduché stavební kameny života.
Právě proto je Titan předmětem takového zájmu vědců. V minulosti tam už vesmírné agentury vyslaly sondu Cassini, která pořídila infračervené snímky povrchu Titanu, na nichž jsou viditelná uhlovodíková moře a pohybující se písečné duny. V roce 2005 konečně na Titanu přistála sonda Huygens a pořídila snímky povrchu, který nese známky nedávné povrchové aktivity kapaliny, o čemž svědčí množství oblázků na těchto fotografiích.
A to jsou všechno důvody, proč se v roce 2027 vydá k Titanu, nebo vlastně na něj, mise nazvaná Dragonfly. Jinými slovy, po Titanu bude létat malá kvadrokoptéra, která tam bude hledat biologické podpisy. Let na Titan potrvá až do roku 2034 a kvadrokoptéra by na povrchu tohoto měsíce měla pracovat celé dva roky.
A vědci z NASA se už nemohou dočkat. Mise Dragonfly se bude primárně zaměřovat na chemická měření a pro tyto účely bude mít k dispozici řadu nových technologií. Chemická měření sice už před lety prováděla sonda Cassini, ale tak fakticky skončila na molekulové hmotnosti 100, protože zkrátka neměla k dispozici tak dobré přístroje a navíc měření prováděla z velké výšky. Proto NASA na Titan pošle kvadrokoptéru, která přistane na jeho povrchu a prozkoumá jak organické sedimenty, tak vodní led.
Půjde tak o další technologický skok. Na Titanu je totiž taková zima, že sonda Huygens na jeho povrchu vydržela jen 90 minut, než totálně zamrzla. I přes tyto překážky je snaha vědců o prozkoumání Titanu enormní.
Chtějí vědět, jaké formy života by tam mohly být, ať už na povrchu Titanu, nebo v jeho kapalných metanových jezerech. Titan prostě obsahuje všechny molekulární ingredience potřebné pro život. Svítí tam slunce a je tam také dostatek vnitřní tepelné energie a v neposlední řadě i dostatek kapalné vody ze sopek nebo impaktních kráterů. Zkrátka téměř ideální prostředí pro vznik života. A tak nejsou nejspíš ani daleko od pravdy, když tvrdí, že to může být právě Titan, který zodpoví otázku, zda ve vesmíru existují nějaké další formy života.
Snad mise Dragonfly zase nenabere zpoždění. Samotná kvadrokoptéra, která bude létat po Titanu, je už sice připravena, NASA ale ještě nevybrala nosnou raketu, která bude schopna tak dalekého letu. Původně měla mise startovat v roce 2026, nyní je tedy o rok odložena.
Autorský článek, další zdroj: Universe Today
