Evropská kosmická agentura plánuje pro Evropu postavit ve vesmíru solární elektrárnu
Už za tři měsíce budou členové Evropské kosmické agentury, což je celkem dvaadvacet evropských zemí, rozhodovat o tom, zda dát tomuto ambicióznímu projektu zelenou. Technologicky je zřejmě vše proveditelné.
"Bude na Evropě, ESA a jejích členských státech, aby posunuly otázku technologií k vyřešení jednoho z nejpalčivějších problémů lidí na Zemi této generace,“ řekl Josef Aschbacher, generální ředitel Kosmické agentury.
Ambiciózní projekt má název Solaris a mohl by vyřešit energetickou krizi, kterou si nyní Evropa prochází. Vlastně by takový projekt zabil hned dvě mouchy jednou ranou. Kromě dostatku energie by se tak rovněž dramaticky snížily emise.
A jak by taková vesmírná solární elektrárna vlastně fungovala? Jde pro laiky o překvapivě technologicky velmi jednoduchý koncept. Na oběžné dráze Země by byly umístěny satelity, které by sbíraly sluneční energii a rovnou by ji ještě ve vesmíru přeměňovaly na proud. Tu by následně vyslaly směrem k Zemi ve formě mikrovln, kde by tyto mikrovlny byly zachyceny buď fotovoltaickými články nebo nějakými anténami, a přeměněny na elektrickou energii. Jednoduché, ekologické a hlavně vlastně nekonečné.
Nekonečné hned ze dvou důvodů. Jednak sluneční energie směrem k Zemi proudí nepřetržitě a pak velkou roli hraje právě umístění takového systému ve vesmíru. Tam totiž nejsou žádné mraky ani noci, takže přísun sluneční energie by byl skutečně nepřetržitý. Podle současných propočtů by taková elektrárna mohla pokrýt až třetinu současné spotřeby elektrické energie v celé Evropě. Takže by to rozhodně stálo za to.
Samozřejmě by ale výstavba takového systému byla neobyčejně drahá. S největší pravděpodobností by stála stovky miliard Euro. Proto se do listopadu musí vše pořádně propočítat, aby bylo jasné, zda se stavba něčeho tak ambiciózního skutečně vyplatí.
A proč je to tak drahé? Aby to fungovalo a hlavně pokrylo řekněme onu třetinu spotřeby elektrické energie v Evropě, musely by být do vesmíru poslány desítky satelitů, které by operovaly zhruba ve výšce 36 tisíc kilometrů. Jenomže rozhodně si nepředstavujte nějaký obyčejný satelit běžné velikosti. Tyto satelity by totiž byly každý desetkrát těžší, než je dnešní velikost Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Takové obrovské satelity by si vyžádaly stovky kosmických letů, než by byly všechny rozmístěny na své pozice. A vesmírné lety jsou pochopitelně velmi drahé. A i když se díky znovupoužitelným raketám dnes létá do vesmíru mnohem levněji, než kdykoliv v minulosti, stále by to bylo velmi drahé a trvalo by řadu let, než by byly všechny potřebné satelity na svá vesmírná stanoviště nainstalovány.
Už nyní má ale tenhle nápad svoje odpůrce z řad vědců a odborníků. Ti tvrdí, že dostat z tohoto systému alespoň padesátiprocentní výkon, bude opravdu velkým zázrakem. Navíc je to velice drahý projekt, takže je otázkou, jaká by byla pro konečné spotřebitele finální cena takové elektrické energie. Odborníci tvrdí, že by celý systém byl zhruba třikrát dražší než pozemní systémy.
A to zřejmě bude rozhodující. Je to sice skvělý nápad, ale v současné době, kdy jsou některé technologie stále ještě velmi drahé, se to nejspíš zkrátka nevyplatí. A odborníci se domnívají, že jejich názory studie proveditelnosti, kterou si Evropská kosmická agentura nechala udělat, jejich názory jen potvrdí.
Autorský článek, další zdroj: Interesting Engineering
