Vzácné mimozemské izotopy v zemské kůře ukazují na nedávnou kataklyzmatickou událost
Dalo by se očekávat, že ve víru prachu a plynu, který formoval naši planetu před mnoha miliardami let, uvidíme mnoho prvků těžké váhy, ale většina z nich se měla rozpadnout do stabilnějších forem už dávno.
Co je kataklyzma
Kataklyzma je v podstatě náhlá přírodní katastrofická událost. Teorie kataklyzmat je pak teorií o převratných dějích v zemské kůře.
Aktuální nález by tak vědcům mohl říci něco o kataklyzmatických kosmických událostech, ke kterým dochází během několika stovek světelných let od Země a relativně nedávno v naší geologické historii. Mohlo by to také osvětlit způsob, jakým se tvoří těžké atomy.
Jak víme, budování atomů vyžaduje hodně energie. Pokud tedy má vzniknout například plutonium, je potřeba opravdu hodně energie. Ve vesmíru existuje několik podmínek, za kterých může dojít k takovému procesu například v supernovách nebo při sloučení neutronových hvězd.
V průběhu historie vesmíru se takových událostí staly tisíce. Rozsypaly hustý prach železa, uranu, plutonia, zlata a dalších atomů po celé galaxii. Dá se tedy očekávat, že planety jako Země by jich dokázaly dost posbírat. Ale ne všechny prvky se rodí stejně. Díky variacím v počtu jejich neutronů jsou některé stabilnější než jiné.
Nalezené izotopy jsou mladé
Fyzik Anton Wallner z Australské národní univerzity vedl tým vědců při hledání nových vzorků železa 60, aby zjistil, zda mohou identifikovat izotopy dalších těžkých prvků v jejich blízkosti. Našli plutonium 244, izotop s poločasem rozpadu něco přes 80 milionů let, tedy rozhodně ne prvek, který by v zemské kůře vydržel přes 4,5 miliardy let.
Celkově tým objevil dva odlišné vzorky železa 60, které musely na Zemi dorazit během posledních 10 milionů let. Oba vzorky byly doprovázeny malými, ale významnými množstvími plutonia 244, každý v podobném poměru. Množství plutonia v nich je nižší, než by se dalo očekávat, pokud by za jejich produkci byly primárně zodpovědné supernovy. Ale jak se sem dostaly a co za tím stálo, je pro vědce záhadou.
"Příběh je komplikovaný,“ říká Wallner. "Je možné, že toto plutonium 244 vzniklo při výbuchu supernovy, nebo je pozůstatkem nějaké mnohem starší, ale ještě působivější události, jako je detonace neutronových hvězd.“
Měřením a výpočty došli vědci pouze ke spekulaci, že vznik železa 60 je kompatibilní se dvěma až čtyřmi událostmi supernov vzdálených asi 160 až 330 světelných let od Země. A to by nebylo poprvé, co železo 60 v nedávné historii naznačilo, že se supernovy odehrávají nebezpečně blízko nás.
Podíváme-li se na izotop v souvislosti s dalšími prvky, mohli bychom pomalu vybudovat podpis, který nám řekne více o podmínkách nárazového třesku v našem sousedství za poslední miliony let, než lidé začali věnovat vesmíru velkou pozornost. "Naše data by mohla být prvním důkazem, že supernovy skutečně produkují plutonium 244,“ říká Wallner. "Nebo to bylo možná v mezihvězdném médiu před vypuštěním supernovy, a bylo to protlačeno přes Sluneční soustavu společně.“ Dále čtěte: Existují důkazy, že na Marsu jsou aktivní sopky, což zvyšuje šanci na jeho nedávnou obyvatelnost.