Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Které vulkány mimo naši planetu tedy vědci, NASA a Evropská kosmická agentura považují za ty nejzajímavější?

Doom Mons na Titanu

Pojmenovaný podle Mount Doom z "Pána prstenů“ je tento vulkán nejvyšším bodem pohoří na jižní polokouli Titanu. Předpokládá se, že vznikl kryovulkanismem, tedy stálým vytékáním roztavené vody a metanového ledu z trhlin v kůře. Mohini Fluctus, jeho jasný tok ve tvaru laloku dlouhý nejméně 200 kilometrů, vychází z hory a zasahuje na severovýchod.

Jako všude na povrchu Titanu je i Doom Mons neustále bombardován různými prvky oranžově zbarvené atmosféry, včetně větru, deště a sněhových částic složených z kapalného metanu a etanu, stejně jako uhlovodíkového smogu a oparu. Toto bombardování znamená, že struktura sopky se neustále mění. Titan obíhá poblíž Saturnu a přílivové síly, které vytváří, mohou pravděpodobně odpovídat za vnitřní teplo pohánějící tento vulkán.

Io na Jupiteru

Před zahájením mise Voyager v 70. letech málokdo očekával, že najde aktivní vulkanismus v mrazivých částech sluneční soustavy obývané plynovými obry. Jedinou výjimkou byl tým vedený planetárním vědcem z Kalifornské univerzity Stanem Pealem.

Ani Peale si však nedokázal představit, co viděl Voyager, když letěl kolem. Io má více než 400 aktivních sopek, což z něj činí nejnásilnější geologický svět ve sluneční soustavě. Jeho dynamický povrch je poháněn nepředstavitelným gravitačním tahem a tlakem.

Loki je pak největší chrlící sopka. Je to 200 kilometrů široké vulkanické jezero, které vybuchuje v pravidelných intervalech, přibližně každých 540 pozemských dnů. Tyto erupce distribuují síru a oxid siřičitý široce po rozsáhlých oblastech povrchu, vzdálených až 400 kilometrů.

Marius Hills na Měsíci

Marius Hills je největší vulkanické kopulovité pole na Měsíci, které obsahuje četné kopule vysoké až 500 metrů. Tato oblast je také domovem díry Marius Hills Hole, několik set metrů širokého měsíčního povrchu, který poskytuje tzv. osmdesátimetrové okno do toho, o čem si vědci myslí, že je starou lunární lávovou trubicí.

Dokud astronauti nepřivezli na Zemi měsíční horninu k analýze, vedla se debata o tom, zda byl náš nebeský společník někdy vulkanickým světem. Zatímco vulkanismus, který způsobil Marius Hills, je dávno pryč, na měsíčním povrchu jsou místa, kde se podle vědců mohl vulkanismus odehrávat během posledních několik set milionů let. A pokud to bude možné prokázat, není nepravděpodobné, že v blízké budoucnosti budeme znovu svědky měsíční erupce.

Olympus Mons na Marsu

Největší sopka ve sluneční soustavě, Marsův Olympus Mons, se rozprostírá na ploše rovnající se státu Arizona. Je tak velká, že kdyby vás někdo spustil do kráteru kaldery na vrcholu, neviděli byste okraj kráteru, protože by ležel za horizontem. Jeho hmotnost ohýbá marťanskou litosféru.

Sopka Olympus Mons je tvořena pulzy magmatu přicházejícími ve sloupci známém jako oblak. U Olympus Mons se to může rozšířit až k hranici jádra pláště, tisíce kilometrů do hloubky. Pokud by Mars měl deskovou tektoniku jako Země, pulzy z takového oblaku by vytvářely ostrovní řetězce jako Havaj, jak by se deska pohybovala přes tento přehřátý sloup. Mars však, stejně jako Venuše a Merkur, takový proces nemá.

Nejmladší lávové proudy na severozápadním křídle Olympu Mons jsou staré až 2 miliony let. Jedná se o geologické termíny velmi nedávné, což naznačuje, že hora může být stále aktivní, i když velmi klidným a epizodním způsobem.

Maat Mons na Venuši

Nejvyšší sopka na povrchu Venuše Maat Mons předčila očekávání vědců. Předpokládalo se, že povrchový tlak na Venuši zabrání vzniku takových strmých svahů. Povrchový tlak může ale naopak přispět k jejich tvorbě a zabránit tak erupčním materiálům v rozptýlení příliš daleko od průduchu.

Maat Mons a další podobné sopky Venuše jistě zanechaly své stopy na povrchu planety, což se stalo asi před 750 miliony let. A tento proces povrchové obnovy by mohl pokračovat dodnes.

V 80. letech odhalil projekt Pioneer Venus značné rozdíly v koncentracích běžných vulkanických plynů oxidu siřičitého a metanu v atmosféře Venuše, jak uvádí Evropská kosmická agentura. Jedním z vysvětlení byla nedávná injekce vulkanických plynů sopkami, jako je Maat Mons. Dále čtěte: Ve vesmíru je překvapivě hodně vody. Kde se bere a jak se dostává na planety?