Nejnovější

Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají naději díky českému objevu

Naštěstí jsme měli nástroj, který nám pomohl pokusit se to lépe pochopit, kterým byla Hershel Space Observatory. Přestože již osm let nefunguje, vědecký tým sestavil závěry ze všech pozorování, která tam kdy byla učiněna. Tedy sledování vody od jejího zrodu v mezihvězdných mračnech až po místo jejího případného spočinutí na planetách.

Společnost Hershel měla specifický nástroj s názvem Heterodyne Instrument for Far-Infrared (HIFI). Jedním z hlavních cílů HIFI bylo hledat vodu ve vesmíru.

Ve vesmíru je vody hodně

Sledování jedné z nejběžnějších molekul ve vesmíru není snadné, částečně proto, že ji lze najít téměř všude. Od rázových vln způsobených formováním hvězd až po chocholy ze Saturnova měsíce Enceladus. Ve vesmíru je totiž vody hodně. Ale zjistit, jak se pohybuje v různých fázích vesmírného vývoje, je složitější.

První velkou otázkou je, jak rychle se vodní led v časných solárních systémech spojil s prachovými částicemi. Tyto kombinace vody a prachu poté vytvářejí stavební kameny planet obklopujících mladé hvězdy. V těchto plynných discích je k dispozici mnohem více vody, než bychom si mohli myslet.

Jinými slovy, typickou mladou hvězdu obklopuje tolik vody, že by naplnila tisíce oceánů. Z počátku je to tedy ale led, který se vytváří ve vrstvách na prachových částicích a shromažďuje typ vody, který je nejsnadněji dostupný.

Další pozorování chybí

HIFI už několik let nefunguje, a tak vědci nemohli ve svých výzkumech pokračovat. Všechna naděje na nová data však není ztracena, protože existuje několik nástrojů, které by mohly pomoci vysledovat vesmírnou vodní cestu.

Prvním je vesmírný dalekohled Jamese Webba, který má přístroj zvaný Mid-Infrared Instrument (MIRI). MIRI by potenciálně mohla shromáždit nějaké další údaje, ale bude se převážně soustředit na jiná pozorování. Kromě toho má ALMA schopnost nahlédnout skrz vodu v zemské atmosféře a může se ji tedy pokusit vystopovat ve vesmíru, ale interpretace jejích dat je stále v raných fázích. Až se to vědcům podaří vyluštit, budou moct navázat na data, která vědci shromáždili v již neexistující observatoři. Dále čtěte: Každý rok spadne na Zemi 5 200 tun mimozemského prachu.