Nejnovější

Pacienti s Parkinsonovou nemocí mají naději díky českému objevu

„Říkáme, že kůra tvoří to, čemu říkáme hydrátové minerály. Takže minerály, které ve skutečnosti ve své krystalické struktuře mají vodu,“ řekla pro AFP Eva Schellerová, hlavní autorka práce, která byla publikována v časopise Science, a vědecká pracovnice z Kalifornského technologického institutu. Její model naznačuje, že v těchto minerálech je uzamčeno 30 až 99 procent počátečních zbytků vody.

Vodní ráj pustinou 

Časný Mars považujeme za bohatý na vodu. Celý jeho povrch mohl být pokryt oceány s hloubkou až 1500 metrů. V počátcích ovšem planeta kvůli události neznámého charakteru přišla o své magnetické pole. Ztratila atmosféru, a tak přišla i o vodu, která se díky nízké gravitaci vypařila do vesmíru. Mars tedy zůstal bez ochranného štítu proti slunečním větrům. Jeho povrch je bezprostředně vystaven záření, které je neslučitelné s udržitelnou atmosférou.

Ale co když vodu potkal jiný osud?

Zatímco zlomek vody skutečně mohl zmizet do vesmíru, převážná část stále může na Marsu existovat v podobě podzemní vody. S pomocí údajů, které na Marsu pořídily rovery, a vzorků meteoritů z planety, tým expertů svou pozornost zaměřil na vodík, klíčovou složku vody.

Existují různé typy atomů vodíku. Většina z nich v jádru má pouze jeden proton. Ale malá část, pouze 0,02 procenta, má proton i neutron. A to je činí těžšími. Takovému atomu se říká deuterium nebo také „těžký“ vodík.

Jelikož lehčí vodík do atmosféry uniká rychleji, ztráta vody do vesmíru by za sebou zanechala relativně více deuteria. Ale vzhledem k tomu, kolik vody na raném Marsu bylo a vzhledem k současným pozorováním úniku vodíku na Marsu, nelze poměr deuteria k vodíku vysvětlit ztrátou atmosféry. Jednoduše řečeno, tak obří masa vody se nemohla pouze vypařit.

Možné byly kombinace dvou mechanismů. Voda se zachytávala v minerálech v planetární kůře, tedy podzemní voda integrující s horninou. A vedle toho se ztrácela do vesmíru. „Kdykoliv máte horninu a integruje s vodou, existuje řada velmi složitých reakcí, které tvoří hydrátový minerál,“ tvrdí Schellerová.

Procesu se říká chemické zvětrávání. Během něj dochází k rozkladu určitých horninových materiálů. Následně se tvoří minerály nové. Děje se tak proto, že původní materiál narušuje kyslík, oxid uhličitý nebo voda. Proces probíhá i na Zemi, konkrétně třeba v jílu, a ten se nachází i na Marsu. Jenomže na Zemi podzemní vodu do atmosféry recyklují sopky. Mars tektonickou aktivitou neoplývá, tudíž jsou v jeho případě změny trvalé. Voda tedy krystalizuje pod povrchem a v této podobě tam zůstává.

Další počítačové simulace potvrdily, že Mars většinu své vody ztratil mezi čtyřmi až 3,7 miliardami let. Znamená to, že „Mars byl skoro takový, jak jej vidíme dnes za poslední tři miliardy let,“ doplňuje Schellerová.

Odpovědět může Perseverance

18. února na povrch Marsu úspěšně přistála sonda Perseverance. Nejsofistikovanější přístroj, jaký kdy byl lidstvem na Mars vyslán, má na povrchu rudé planety pátrat po mikrobiálním životě. Z této pojízdné laboratoře má radost i Schellerová. Perseverance totiž může do výzkumu Marsu velice přispět. „Rover Perseverance ve skutečnosti budou zkoumat přesně tyto procesy a reakce, které způsobují sekvetraci vody v kůře,“ prohlásila Schellerová.

Data, která sonda získá, pak lze porovnat s modelem týmu Schellerové. A ten obsahuje hned několik možných scénářů. „Můžeme začít říkat, že tyto části modelu nefungují správně a tyto části fungují. A to nám pomůže se přiblížit k odpovědi,“ vysvětlila vědkyně. Psali jsme také: Najděte na tomto úchvatném snímku vozítko, které v polovině února přistálo na Marsu.