Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Stalo se to v roce 2017. Tehdy se devětašedesátiletý muž odebral do jedné arizonské nemocnice, protože ho trápil abnormálně nízký tlak a rakovina slinivky. O dva dny později tam zemřel.

Pouhý den před úmrtím však ještě nemocnému muži podali lékaři v nemocnici injekci lutetium Lu 177. Ta obsahuje vysoké množství radioaktivního přípravku, který se tudíž stále nacházel v jeho těle i po smrti.

Ostatky muže byly zpopelněny, ale následně se ukázalo, že během toho unikl do ovzduší radioaktivní a nebezpečný přípravek, který byl během léčby použitý.

Zaměstnanci krematoria o tom ale neměli ponětí. Šok se dostavil až zhruba o měsíc později, kdy je kvůli smrti muže kontaktovala sama nemocnice. Měření pomocí Geigerova-Müllerova čítače odhalilo, že prostory krematoria byly stále ještě zamořeny radiaktivitou. A původce? Toho vypátral jiný přístroj, který rozeznal, že se jednalo o izotop lutecia. Tedy právě toho, jemuž byl vystaven během léčby zemřelý muž.

Problém si zasluhuje pozornost a rychlé hledání řešení

Záření nebylo sice nijak dramaticky vysoké, přesto bylo větší, než kdo očekával a do té doby tušil. Případ tak poukázal na dosud nezkoumaná rizika. Ve Spojených státech se přitom v průměru uskutečňuje zhruba 18,6 milionů procedur nukleární medicíny. A při nich se vždy využívají také radiofarmaka. Vzhledem k tomu, že je v Americe zpopelněna více než polovina těchto lidí, ukazuje se, že jde jednoznačně o oblast zdravotnictví, na kterou by se měla zaměřit pozornost.

Samozřejmě, že se v minulosti vytvořila přesná pravidla a regulace způsobu, jak a s jakými opatřeními tyto prostředky podávat živým pacientům. Na ty zemřelé však dosud nikdo nemyslel. Vše je navíc komplikováno tím, že v každém státě unie (USA) platí trochu odlišné zákony a standardy.

Případ zmíněného muže je tedy alarmující i v tom, že jeho radioaktivní stav proklouzl trhlinami v zákonech.

Proto experti z kliniky Mayo varují, že radiofarmaka představují přehlížený bezpečnostní posmrtný problém. Upozorňují též na to, že kremace pacientů uvolňuje radiofarmaka (léčiva obsahující jeden nebo více atomů radionuklidu). A ta mohou pracovníci vdechnout, nebo se mohou uvolnit do jiné komunity lidí.

Co tedy s radioaktivním tělem?

Velké zneklidnění vyvolal následně i fakt, když vědci provedli analýzu moči jednoho operátora krematoria. Nenašli totiž žádné stopy lutetia Lu 177. Avšak objevili jiný radioaktivní izotop – technecium Tc 99m!

Zaměstnanec jim přitom prozradil, že sám nikdy nebyl vystaven radioaktivní léčbě. To vedlo odborníky k domněnce, že pracovník mohl být vystaven techneciu Tc 99m při kremaci i jiných lidských pozůstatků. Naznačuje to tedy, že problém může být ještě rozsáhlejší. Čtěte také: Chtěli byste vědět, kdy zemřete? Vědci hledají teorie, jak výsledek poměrně jednoduše zjistit.

Ačkoli množství radiačního záření v případě zmíněného nebožtíka bylo nižší, než aby vedlo ke vzniku rakoviny u zaměstnanců krematoria, problému je třeba se dále věnovat. I proto, že stálí zaměstnanci mohou být vystaveni prostředkům nukleární medicíny opakovaně.

Studie o tom, co všechno problém zahrnuje, byla publikována v JAMA.