Neurony v našem mozku reagují na zpěv, zjistili neurologové
Vědci pozorovali mozkovou elektrickou aktivitu u 15 osob s pomocí elektrod umístěných v jejich lebkách pro monitorování epileptických záchvatů před podstoupení operace.
Charakteristika studie publikované v časopise Current Biology se však změnila, když neurologové z Rochesterské univerzity zaznamenali elektrickou aktivitu v reakci na 165 různých zvuků od řeči přes zvuky jako psí štěkání až po instrumentální hudbu a zpěv.
Získané výsledky byly zkombinovány se skeny fMRI provedenými již dříve na 30 lidech. Vědci tak chtěli zmapovat umístění zaznamenaných vzorců v mozku.
Výsledky potvrdily dřívější pozorování fMRI skenů. Neurologové objevili separátní skupiny neuronů, které silněji reagovaly buď na hudbu, mluvení či jiné zvuky.
Překvapivě však objevili také papulaci neuronů selektivně reagující pouze na zpěv. Na ostatní zvukové projevy přitom reagují velmi slabě. Nacházejí se v horním temporálním gyru v blízkosti oblasti v mozku spojené s hudbou či řečí.
Se zpěvem jsme se narodili
„Zpěv je jediný hudební nástroj, s nímž se narodil téměř každý, tudíž by se dalo očekávat, že k němu budeme mít odlišný vztah ve srovnání s jinými prvky v hudbě,” uvedla profesorka kognitivní neurovědy Sophie Scottová z University College London, která se studie nezúčastnila.
Vědci nyní pracují na zjištění, zda tyto oblasti mozku reagují spíše na zbarvení, výšku, melodie či rytmy. Zároveň doufají, že zjistí, jak tato selektivita během evoluce vznikla a jak se vyvíjela. „Naše studie představuje první krok ke zodpovězení těchto otázek,” uvádějí autoři práce.
„Jednou ze zajímavých otázek je, proč se mozek vyvinul s takto specializovanými neurony. Proč nepoužít stejné neurony víceúčelovým způsobem ke zpracování více než jednoho typu zvuku?” řekl neurolog Ediz Sohoglu z britské University of Sussex.
Podle něj to lze vysvětlit tím, že specializované neurony posluchači pomáhají soustředit se na určité zvuky v hlučném prostředí. Když například člověk poslouchá oblíbeného zpěváka na koncertě, může efektivněji ignorovat hlasitý rozhovor osob v jeho okolí, který by byl zastoupen v jiné části mozku.
Zdroj: Current Biology.
