Jak přesně vznikl náš Měsíc? Existuje několik předpokladů
Teorie ničivé srážky
Asi nejpravděpodobnější teorií podporovanou také vědeckou komunitou je, že měsíc vznikl během destruktivní srážky rané Země s tělesem o velikosti Marsu. Podobně jako jiné planety v našem planetárním systému vznikl z plynu a prachu.
Sluneční soustava byla ve svých počátcích velice „násilným“ místem, kde byly srážky velkých těles téměř na denním pořádku. V tomto chaotickém prostředí a nelítostném boji o hmotu se totiž pohybovala celá řada obrovských těles, které se nestačily zformovat do planetárního stavu. Jedno takové narazilo do mladé Země.
Těleso přibližně o velikosti dnešního Marsu je známé pod názvem Theia. Během destruktivní srážky bylo do vesmíru vyvrženo obrovské množství hmoty z mladé Země stejně jako z tělesa Theia. Okolo Země se vytvořil prstenec těchto vystřelených hornin, který se postupně vlivem gravitace začal formovat v dnešní Měsíc.
Tato teorie by vysvětlovala, proč je Měsíc složen převážně z lehkých prvků a má menší hustotu než Země. Měsíc je totiž pravděpodobně tvořen méně hustým materiálem ze zemské kůry, který se nahromadil kolem toho, co zbylo ze skalnatého jádra impaktního tělesa Theia.
Výzkum NASA v minulosti naznačil, že při srážce Země s obřím tělesem Theia se uvolnilo až stomilionkrát více energie než při dopadu asteroidu, který ukončil éru dinosaurů.
I když je tato teorie nejoblíbenější, stále nebyly poskytnuty nevyvratitelné důkazy o její pravdivosti. Většina modelů, kterými vědci simulovali podobnou srážku předpokládala, že více než 60 procent hmoty Měsíce by měla pocházet z materiálu Theiy. Vzorky z misí Apollo ovšem ukazují něco trochu jiného.
Co se týká kompozice Země a Měsíce, jsou to téměř dvojčata a jejich složení se rozchází pouze v několika částicích z milionu. Tento zásadní rozpor vrhl na dříve jedinou teorii velký stín. Jeden z mnoha vědeckých týmů, který se touto problematikou zabýval, proto přišel s teorií, že složení Země i Theia nemuselo být tak rozdílné, jak se dříve předpokládalo.
V roce 2017 přišli vědci z Izraele s další změnou teorie srážky, která předpokládá, že vznik Měsíce mohl být způsoben dopady mnoha menších těles, z nichž každé do vesmíru uvolnilo část zemského pláště. Tato teorie by mohla být jedním z nejpřirozenějších a nejlogičtějších vysvětlení shodného složení obou souputníků. V rané Sluneční soustavě totiž Země byla asteroidy různých velikostí bombardována velmi často.
Teorie společného formování
Měsíce často vznikají ve stejnou dobu jako jejich mateřská planeta. Tímto způsobem vznikají dvě nebo více těles současně, kdy se okolo několika těžkých jader formuje současně materiál z protoplanetárního disku. Stejným způsobem vnikly Galileovy měsíce současně s Jupiterem.
Tato teorie by dostatečně vysvětlovala, proč má Měsíc stejné složení jako Země a do jisté míry také jeho dnešní polohu. Přináší ale také jednu těžko obhajitelnou skutečnost, kterou je hustota Měsíce. Ta je téměř poloviční oproti zemské. Pokud by obě tělesa vznikala současně, jejich hustota by byla více méně stejná a měla by podobné složení jader.
Země má těžké železné jádro, zatímco na Měsíci železo chybí. Zemské jádro tvoří až třicet procent celkové hmotnosti planety, zatímco jádro Měsíce pouhá dvě procenta.
V roce 2012 přišel výzkumník Robin Canup z výzkumného institutu v Texasu s teorií, že Země a Měsíc mohly vzniknou současně, během srážky dvou obrovských těles asi pětkrát velikosti Marsu. Podle jeho předpokladu se obě tělesa opět spojila, vytvořila Zemi obklopenou diskem materiálu, ze kterého se o něco později zformoval Měsíc. Tato teorie je vědeckými kruhy převážně považována za vyloučenou.
Teorie zachycení
Třetí z možností, jak vznikl Měsíc, je zachycení proplouvajícího tělesa zemskou gravitací. Podobně tomu bylo u měsíců Phobos a Deimos, které obíhají planetu Mars. Takto vzniklý Měsíc byl původně byl skalnatým tělesem, které vzniklo v jiné části Sluneční soustavy a dostalo se na oběžnou dráhu kolem Země, kde se začalo obalovat materiálem.
Tuto teorii nedělá příliš pravděpodobnou fakt, že takto vzniklá tělesa mají málokdy pravidelný kulatý tvar jako náš Měsíc a jsou spíše nepravidelně tvarované. Musela by být velká náhoda, že jádro Měsíce mělo sférický tvar.
Ačkoli teorie společné formace a teorie zachycení vysvětlují některá existenční fakta Měsíce, zanechávají za sebou více otázek než odpovědí. V současné době se zdá, že o srážce s tělesem poskytuje odpovědí mnohem více, i když zcela stoprocentní není.
V minulosti bylo hypotéz více, ty byly ale v průběhu let s jistotou vyloučeny. Jednou z nich byl také předpoklad, že Země mohla ukrást svou gravitací Měsíc Venuši. Venuše totiž žádný měsíc nemá.
Během příštího roku se podle zveřejněných plánů začnou lidé vracet k průzkumu Měsíce a NASA zde chce dokonce začít s budováním měsíční základny. Více o tomto kosmickém projektu se můžete dočíst v našem článku.
