Potvrzeno. Na Měsíci se skutečně nachází voda
O existenci vody na Měsíci se spekuluje už od roku 2009. Ale tehdy detekce byly prováděny v infračerveném pásmu 3 mikrometry. Na této vlnové délce ale vznikaly dvě možnosti. Buď to mohla být voda, nebo jiná hydroxylová sloučenina obsahující vodík a kyslík.
Měření z vesmíru
Tým vedený astronomem Casey Honniballem z NASA Goddard Space Flight Center se rozhodl podívat se na vlnovou délku, která by mohla tyto dřívější spekulace potvrdit, nebo vyvrátit. A tou je infračervené pásmo o délce 6 mikrometrů.
Ale ve skutečnosti je jednoznačná detekce v tomto pásmu složitá. Vyžaduje použití Stratosférické observatoře pro infračervenou astronomii (SOFIA), což je speciální jedinečný dalekohled, který létá nad převážnou částí zemské atmosféry. "SOFIA je jediná současná observatoř schopná těchto pozorování,“ řekl Honniball.
"Současná lunární kosmická loď nemá přístroje, které mohou měřit na 6 mikrometrů a ze Země zemská atmosféra toto světlo blokuje, a tak to nelze dělat z pozemních observatoří. SOFIA letí nad 99,9 procenta vodní páry Země, což umožňuje průchod a pozorování v délce 6 mikrometrů světla. A naštěstí může přístroj FORCAST společnosti SOFIA provádět šestimikrometrická měření a dívat se na Měsíc,“ popisuje Honniball.
Měsíční voda ve skle
Na měsíčním povrchu samozřejmě nejsou žádná jezera a jakákoli zmrzlá voda by sublimovala, jakmile na ni dopadne sluneční světlo. Existuje však několik způsobů, jak může Měsíc stále ukrývat povrchovou vodu.
"Myslíme si, že voda je ve skle,“ řekl Honniball. "Když mikrometeorit narazí na Měsíc, roztaví nějaký měsíční materiál, který se rychle ochladí a vytvoří sklo. Pokud je již přítomna voda, která se tvoří během nárazu nebo se během něj uvolňuje, může být část vody zachycena ve struktuře skla během jeho ochlazování.“
Další vědci také prozkoumali jiné možnosti, včetně oblasti permanentního stínu v polárních kráterech. Ve vysokých zeměpisných šířkách vytvářejí vysoké okraje kráteru oblasti, kterých se sluneční světlo nikdy nedotkne. Na těchto místech teploty nikdy nepřekonají přibližně -163 stupňů Celsia, což vytváří studené pasti, které by mohly skrývat skrytý vodní led.
Paul Hayne a jeho kolegové pomocí dat z Lunar Reconnaissance Orbiter NASA vypočítali, že takto trvale zastíněného povrchu může být až 40 000 čtverečních kilometrů a 60 procent z toho je na jižním pólu. "V chladných pastích jsou teploty tak nízké, že by se led choval jako skála,“ řekl Hayne. "Pokud se tam dostane voda, nemůže nikam odtéct.“
Oba dokumenty mají velmi důležité důsledky pro budoucí měsíční mise. NASA plánuje v rámci mise Artemis zřídit měsíční základnu. Pokud lze v okolí najít bohatý zdroj vody, mohli by jej obyvatelé Měsíce využít k pití, k pěstování plodin, nebo jej dokonce použít pomocí elektrolýzy k získání vodíku pro raketové palivo.
Musíme si však udělat lepší představu o tom, kde by mohla být voda a kolik jí tam je. Práce Haynova týmu pomůže zjistit, kde hledat. "Byly nám poskytnuty další dvě hodiny na SOFIA a požadujeme dalších 72 hodin,“ řekl Honniball. "S více pozorováními budeme schopni charakterizovat chování vody na měsíčním povrchu a porozumět jejímu zdroji, kde se nachází a jak se pohybuje.“ Dále čtěte: Sníh na teplé planetě. Na Plutu jsou zasněžené hory a vědci konečně ví proč.
