Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Každý, kdo alespoň jednou viděl film Jurský park nebo některé z jeho čtyř pokračování, si vzpomene na extrémně chytré, rychlé a smrtelně nebezpečné dinosaury se srpovitě zahnutými drápy na zadních končetinách. Ve filmu jsou pojmenováni velociraptoři, ačkoliv se skutečným dinosaurem tohoto jména nemají mnoho společného. Co tedy víme o reálných velociraptorech, žijících v období pozdní křídy na území dnešního Mongolska a Číny?

Velociraptor byl objeven 11. srpna 1923

Datum objevu prvních známých zkamenělin velociraptora známe přesně, a to díky detailním záznamům, pořizovaným členy expedice Amerického přírodovědeckého muzea do pouště Gobi. Je jím 11. srpen roku 1923, kdy paleontolog Peter Kaisen objevil kompletní, ačkoliv mírně rozdrcenou lebku malého dravého dinosaura spolu s jedním z jeho charakteristických "srpovitých" drápů z druhého prstu zadní končetiny. V následujícím roce jej vědecky popsal ředitel muzea Henry Fairfield Osborn pod jménem Velociraptor mongoliensis, tedy doslova "rychlý lupič z Mongolska".

Američané už nebyli ve 30. letech do Mongolska vpuštěni

V roce 1930 již Američané nemohli v mongolských výpravách kvůli politické situaci pokračovat a později je vystřídali sovětští a polští paleontologové, kteří prováděli vykopávky ve 40. až 70. letech. Také při těchto výpravách byl objeven další fosilní materiál velociraptorů, přičemž zdaleka nejslavnějším nálezem je úžasný exponát "bojujících dinosaurů zamrzlých v čase" - velociraptora a malého rohatého dinosaura protoceratopse. Tato fosilie, objevená v roce 1971 polskými paleontology, představuje zřejmě skutečný souboj na život a na smrt, uchovaný v kameni díky nenadálé lokální přírodní katastrofě.

Velociraptora si pro Jurský park omylem vybral Michael Crichton

Od konce 80. let opět provádí vykopávky v Gobi i západní paleontologové z Kanady a USA a skutečně se jim povedlo odkrýt další fosilie velociraptorů. Tentokrát již byly odkryty i na území severovýchodní Číny a navíc byl v roce 2008 popsán nový druh tohoto teropoda - Velociraptor osmolskae (pojmenovaný na počest polské paleontoložky Halszky Osmólské, která se významně podílela právě na vykopávkách v Mongolsku). Vzhledem k atraktivně znějícímu jménu a jisté záměně s větším severoamerickým deinonychem si velociraptora vybral do svého románu Jurský park spisovatel Michael Crichton. A tím byla odstartována extrémní popularita tohoto malého opeřeného dravce.

Zabijácký dráp "raptora" měřil kolem 6,5 cm

Jakým tvorem byl ale ve skutečnosti? Co o velociraptorovi dnes můžeme říci s jistotou? Oba druhy tohoto rodu žily v období pozdní svrchní křídy (geologický stupeň kampán, asi před 75 až 71 miliony let) na území dnešní východní Asie. Fosilie tohoto rodu jsou zatím s jistotou známé z Mongolska a čínské autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. Velociraptor byl štíhle stavěný dravec, který se dokázal poměrně mrštně a rychle pohybovat po zadních nohách. Jeho ocas byl zpevněný a sloužil jako protiváha trupu při běhu. Lebka byla štíhlá a dlouhá, hlavními zbraněmi při útoku na kořist i obraně byly již zmíněné až 6,5 cm dlouhé zahnuté drápy na dolních končetinách. 26 až 28 ostrých zubů na každé straně čelistí představovalo další děsivou zbraň.

Obávaný zabiják byl velký jen jako krocan!

Velociraptoři byli malí, opeření teropodi s dlouhými pery na předních končetinách (a nejspíš i na dalších částech těla), jak ukázal objev důlků na jedné fosilní loketní kosti, popsané roku 2007. Přední končetiny byly proporcionálně dlouhé, tříprsté a podobaly se anatomicky stavbě křídelních kostí ptáků. Asi nejnápadnějším znakem velociraptorů - s výjimkou jejich tělesného opeření - byla jejich velikost. Zejména pokud si vybavíte filmové "raptory", pak vás nejspíš udiví, jak malým predátorem velociraptor ve skutečnosti byl. I s dlouhým ocasem měřil nanejvýš 1,8 až 2,1 metru, v nejvyšším bodě hřbetu byl vysoký jen kolem 0,5 metru a vážil jen 15 až 20 kilogramů!

Velociraptoři zabíjeli jen tvory do velikosti ovce

Jeho lebka byla dlouhá zhruba 25 centimetrů. Rozhodně tedy nešlo o zabijáka velkých dinosaurů, a to ani v případě, že lovil ve smečce. Kořistí těchto dravců se nejspíš stávali pouze malí dinosauři zhruba do velikosti ovce. O lovecké technice velociraptorů mnoho nevíme, zdá se ale, že na kořist mohl skákat z boku nebo ze shora a snažit se ji udolat bodavými a páravými kopy za pomoci drápů na zadních končetinách. Nepochybně se jednalo o aktivní, přinejmenším částečně teplokrevná zvířata, která se nejspíš utkávala i ve vzájemných soubojích. Ačkoliv skutečný velociraptor nemá se svým filmovým protějškem z Jurského parku mnoho společného, přesto byl nesmírně zajímavým dravým dinosaurem, o kterém nám ještě množství důležitých informací chybí. Snad se tedy podaří tuto znalostní mezeru v příštích letech zaplnit. Více informací naleznete například zde a také zde.