Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Počátkem minulého století bylo ve světě několik set druhů čmeláků a v našich zemích téměř 30 druhů. V posledních desetiletích u nás některé druhy vymřely, jiné jsou vážně ohroženy. V jiných zemích je úbytek čmeláků ještě dramatičtější, v USA je zaznamenán pokles o neuvěřitelných 90 %, ve Velké Británii „pouze“ o 60 %.

Čmeláci jsou sociální hmyz. Vyznačují se barevným ochlupením těla, často v černé a žluté barvě, obvykle v pásech. Některé druhy ovšem mají i oranžovou nebo červenou barvu, nebo mohou být úplně černé. Stejně jako jejich příbuzní, včely, se čmeláci živí nektarem a pylem, shromažďují jej jako potravu pro své larvy.

Proč mizí ze zahrad i volné krajiny

Do života čmeláků stále více negativně zasahuje člověk. Pěstování monokultur přináší čmelákům ztrátu potravních zdrojů. Naše necitlivá snaha o kultivaci krajiny, ale i obliba sterilních krátce střižených anglických trávníků, omezuje možnosti hnízdění a zimování čmeláčích matek, které bez vhodných úkrytů nemají šanci zimu přežít. 

Čmelákům také prokazatelně škodí používání chemických prostředků na polích i zahradách a zvláště na jaře dochází po aplikaci pesticidů k hromadnému úhynu čmeláků. Stále častěji se proto setkáváme s těmi odpovědnými, kteří chtějí čmeláky chovat na vlastní zahradě. Zkuste to také a neuvěříte, jak se vaše zahrada během roku změní.

Výhody chovu čmeláků

• Čmelák dokáže opylovat i květy, se kterými si včela neporadí (rajče a jiné rostliny s dlouhou květní trubkou).
• Čmeláci létají už od +2 °C a opylují od +8 °C (včela opyluje až při +15 °C.
• Pokud jsou včely pilné, tak čmeláci jsou ještě pilnější, sbírají pyl až 18 hodin denně, to je přibližně 1000 květů denně (čmelák navštíví 5x více květů než včela medonosná).
• Čmelák opyluje více než 70 % našich rostlin a některé jsou na něm dokonce závislé
• má sice žihadlo i kusadla, ale pokud není ohrožen či je mimo hnízdo, tak čmelák není agresivní.
• Chov čmeláků je snazší než chov včel medonosných.
• Spolu s květinami jsou díky své barevnosti a vzhledu okrasou a nedílnou součástí každé přírodní zahrady, parku či sadu.

Nejznámější z našich "včelích medvídků" je čmelák zemní. Pobývají v semknutých společenstvech, která nejsou tak obrovská a složitá jako ta včelí. Opylovači a sběrači jsou však také velmi zdatní. Na svých nohou unesou až takové množství pylu, který váží jako polovina jich samých. Čmeláků však ubývá, protože v málo pestré krajině, plné monokulturních polí a lesů, nenacházejí dostatek potravy ani úkrytů. Škodí jim také používání insekticidů, herbicidů i zakázané, avšak občas stále praktikované, nesmyslné vypalování stařiny a mezí.

Kousnutí čmelákem

Čmeláci mají, stejně jako všechny ostatní včely, mezi které patří, ústní ústrojí adaptované k hledání výživy ve sladkých šťávách květů. Čelisti, které mohou u hmyzu s kousacím ústním ústrojím způsobit bolestivé mechanické stisknutí (např. u brouků, mravenců a vos nebo kobylek) jsou srostlé do tvaru, který je vhodný k lízání nektaru, bolestivé stisknutí je tedy vyloučeno. Čmelák (resp. čmeláčí dělnice, tedy sterilní samice) vás však může bodnout žihadlem, nikoliv však kousnout (a to ani samec). Bodnutí se určitě dočká ten, kdo by chtěl proniknout do jejich hnízda. Chovatelé čmeláků popisují obranné postavení matky při otevření úlku; leží nehnutě na zádech s roztaženýma nohama, otevřenými kusadly a špičkou zadečku namířenou vzhůru. Dotknout se matky v této poloze znamená jisté bodnutí.

Bodnout může čmelák na rozdíl od včely opakovaně, poněvadž žihadlo vždy z rány vytáhne. Účinky čmelího jedu jsou podobné jako u jedu včelího. Bodnutí je bolestivé, provázené otokem a svěděním kolem ranky. Nebezpečné je pouze pro alergiky. Čmeláci jsou však velmi klidní a případy bodnutí čmelákem jsou velmi vzácné. Jak ošetřit bodnutí čmelákem, čtěte zde.

Jak jim pomůžeme?

Přilákáte je pestrou kvetoucí zahradou i domečkem pro hnízdo. Nahrazení alespoň kousku trávy kvetoucí loukou nejen barevně osvěží každou zahradu, ale čmeláci to také velmi uvítají. A pokud jí nebudete sekat celou najednou, ale postupně, čmeláky přímo nadchnete.

Jak žije čmelák?

Na jaře, často již počátkem března, hledá samička  vhodnou dutinu na založení hnízda. Čmeláci zemní hnízdí pod zemí například v opuštěné noře hlodavce. Budoucí hnízdo samička vyspraví voskem ze svých voskových žláz a pak na polštářek z pylu, který do hnízda nanosila, naklade vajíčka. Zahřívá je, krmí a pečuje o larvy, ze kterých se vylíhnou dělnice. Díky nim již nebude na všechno sama. Dělnice shánějí potravu a starají se o hnízdo, o jeho čistotu a například i o větrání. Po ránu stojí u vchodů a víří křídly, aby dovnitř nahnaly čerstvý vzduch. Samička zakladatelka dále klade vajíčka a rozšiřuje kolonii.

Na sklonku léta se vylíhnou nové plodné samičky. Samečci, kteří je oplodní, na podzim zahynou, zrovna tak jako všechny dělnice. Oplozené samičky teď čeká nesnadný úkol. Musí najít vhodný úkryt k přezimování, ve škvíře pod pařezy, starou travou, v kamení či dřevu, aby příštího jara založily novou kolonii a čmeláčí rod pokračoval. Na dokonale uklizené zahradě se nemají před zimou kam schovat! Ovšem pokud v rohu ponecháte trochu stařiny, kupku dřeva a listí, nebo ještě navíc i starý pařez, poslouží ta troška divočiny jako útočiště čmelákům, beruškám i dalším vítaným obyvatelům a pomocníkům.

Albert Einstein kdysi dávno řekl, že až zemře poslední včela nebo čmelák, vymře lidstvo. Je až mrazivé, kolik pravdy na tom je. Zmizí totiž to nejdůležitější pro náš život – ovoce, zelenina, ale i další potraviny, které jsou na opylování závislé a na kterých jsme závislí my.