Na Marsu byl oceán a také život, potvrdili vědci v nejnovější studii
Díky současné atmosféře, která je na Marsu hodně řídká a také studená, nemůže ale dnes žádný rover na rudé planetě najít žádnou tekoucí vodu. Pokud tam nějaká na povrchu někde je, může být pouze ve formě ledu. Ale to je nyní. V minulosti byl Mars dozajista úplně jinou planetou. Atmosféru měl hustší a na povrchu byla tekoucí voda.
Kdy to bylo a za jakých podmínek, se vědci snaží všemožnými způsoby zjistit už řadu. A nyní tým planetárních vědců ve své nové studii přišel s jasnými závěry, podle kterých měl Mars před 4,5 miliardami let dokonce tolik vody, že jeho povrch pokrýval globální oceán s průměrnou hloubkou 300 metrů.
A to znamená jedině. Spolu s organickými molekulami a dalšími prvky, které po vesmíru roznášely jako pilné včelky asteroidy a komety, jde o podmínky, které jasně znamenají, že Mars mohl být první planetou ve Sluneční soustavě, která podporovala život.
Ale jak k tomu vědci došli? V závěrech, publikovaných v Science Advances píší, že „terestrické planety prošly obdobím významných dopadů asteroidů po jejich zformování před více než 4,5 miliardami let. Tyto dopady jsou způsob, jakým byla voda a stavební kameny pro život, tedy organické molekuly, distribuovány po celé sluneční soustavě.“
Jako podklad pro tento závěr posloužila variabilita jediného izotopu chrómu (54Cr) v marťanských meteoritech datovaných do tohoto raného období. Tyto meteority byly kdysi součástí kůry této planety a byly vyvrženy v důsledku dopadů asteroidů, které je doslova rozprášily po vesmíru. Jinými slovy, složení těchto meteoritů představuje původní kůru Marsu před tím, než asteroidy uložily na povrch vodu a různé prvky. Meteority vyvržené z Marsu před miliardami let tak nabízejí jedinečný pohled na to, jaký byl Mars krátce poté, co se zformovaly planety sluneční soustavy.
Kromě vody ale distribuovaly asteroidy na Mars během pozdního těžkého bombardování také organické molekuly, jako jsou aminokyseliny, což jsou stavební kameny DNA, RNA a proteinových buněk. A to znamená, že život mohl existovat na Marsu už v době, kdy Země byla ještě sterilní a vznik života tedy ještě nepodporovala.
„To se stalo během prvních 100 milionů let Marsu. Po tomto období se stalo něco katastrofálního pro potenciální život na Zemi. Předpokládá se, že došlo ke gigantické srážce mezi Zemí a jinou planetou velikosti Marsu. Byla to energetická kolize, která vytvořila planetární systém Země-Měsíc a zároveň vyhladila veškerý potenciální život na Zemi,“ píší vědci ve své práci.
Tato studie jde v podstatě ve stopách dalšího nedávného výzkumu, který pro své závěry pro změnu používal poměry deuteria k vodíku u marťanských meteoritů k vytvoření modelů vývoje atmosféry. Závěry jsou takové, že Mars mohl být pokryt oceány už v době, kdy Země byla ještě roztavenou koulí.
To vše v následujících letech musí potvrdit nálezy současných i budoucích robotických misí. A organické molekuly už na Marsu nalezeny byly. V následujících letech se tak na dost možná na předchůdce Země vydají mise další, jak ty robotické, tak i první lidé. Potvrdí tak, že život ve vesmíru existoval už dávno před tím naším a snad i fakt, že tam někde rozhodně musí být někdo další.
Autorský článek, další zdroj: University of Copenhagen
