Matky některých opic na své potomky nikdy nezapomenou. Tak silný vztah je v přírodě ojedinělý

 Věda a Výzkum 
23. ledna 2021 19:57 / Lukáš Bauer
  0
📷
2 fotografie v galerii
Šimpanzi mají podobný vývoj jako lidé Pixabay
Šimpanzi jsou velice inteligentními primáty, kteří mají silné sociální a rodinné vazby. Řada výzkumů totiž ukázala, že šimpanzí matky své potomky opečovávají a rozmazlují až do dospělosti. Zejména pak mladí samci jsou na svou matku velice silně vázaní a dlouho u ní hledají útočiště.

Některé druhy primátů jako například šimpanzi se vyznačují vysokou mírou sociálních vazeb. Tuto schopnost je možné pozorovat zejména mezi šimpanzí matkou a dospívajícími samci, kteří mezi sebou zápasí a budují si tak svou budoucí pozici. Pokud je například šimpanz zraněn v boji se svými druhy, utíká se utěšit ke své matce, která ho přijme s otevřenou náručí.

Šimpanzí mámy jsou známé tím, že své dospívající potomky nikdy zcela neopustí a jejich vztah přetrvává ještě daleko v dospělosti. Synové jsou do jisté míry na svých matkách závislí více než mladé samičky a jejich matka je pro ně tou nejbližší kamarádkou, se kterou tráví spoustu času.

Důležitá role matek

Přestože šimpanzi žijí patriarchálním způsobem a skupině šimpanzů dominují samci, samice mají stále velmi důležité postavení. Přítomnost matky totiž silně ovlivňuje schopnost přežití jejich mláďat. 

Šimpanzi dospívají podobně jako lidé velice dlouho a jejich životní období se také shodují s těmi lidskými. Za pubertu lze u těchcto primátů považovat věk od devíti do patnácti let a dospělost od šestnácti do dvaceti let. Vědci již v minulosti prokázali, že samci, kteří ztratí svou matku, se nedožívají tak vysokého věku jako ti, kteří si mateřskou péči mohou užívat déle. Pravděpodobně je to způsobeno psychickým zdravím dospívajících jedinců.

U šimpanzů jejich blízký vztah s matkou často přetrvá až do mladé dospělosti. Ukazuje to výzkum z ugandského národního parku Kibale, kde vědci tři roky sledovali mladé samce a jejich matky. Zjištění uveřejnili v září ve vědeckém časopise Behavioral Ecology and sociobiologie.

Nekonečné pouto

V sedmdesátých letech minulého století uskutečnila evoluční antropoložka Anne Puseyová terénní výzkum v národním parku Gambie v Tanzanii, když spatřila dvacetiletého samce Figana. Poranil si ruku během potyčky s jiným samcem a poté se běžel utěšit ke své matce. Poté se od ní celý týden nehnul a chodil všude po jejím boku. Během dlouhodobého vztahu také může máma synovi předat své bohaté zkušenosti o predátorech či o získávání potravy. Přesný vliv matčiny blízkosti na zdraví dospělých samců chtějí vědci v Ugandě dále zkoumat. Dále čtěte: (Neurovědci objevili motor vědomí skrývající se v mozcích opic).

Reklama
Nejčtenější články
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Celý svět zasáhla zpráva o rakovině princezny Kate. Její mladší bratr James zveřejnil dojemný vzkaz a...

Styl

Čtyři ženská znamení, která nemívají štěstí v lásce. Proč tomu tak je a je možné si lásku do...

Tech

I detektor lži se dá podvést. Víte, jak funguje, a dokázali byste ho obelhat?