Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Jenomže v této zaběhlé představě je jedna velká chyba. Podle rozsáhlé genetické analýzy více než 400 vikingských koster roztroušených po Evropě je nyní jasné, že mnoho Vikingů nemělo skandinávský původ a mnozí ani nebyli blonďáci.

Přepište dějiny, Vikingové nebyli jen Skandinávci

"Výsledky výzkumu mění vnímání toho, kdo Viking ve skutečnosti byl,“ říká evoluční genetik Eske Willerslev z University of Cambridge a University of Copenhagen. "Historické knihy bude třeba aktualizovat.“

Willerslev je pro vydavatele historických knih spíše opakujícím se problémem. Jeho průkopnické studie přetvořily naše chápání historického genetického složení populací po celém světě, a to od Austrálie po jihovýchodní Asii, Severní Ameriku, jižní Pacifik a další.

V nové studii, dosud největší genetické analýze Vikingů, vedl Willerslev tým desítek vědců, kteří zkoumali zbytky 442 vikingských koster získaných z archeologických nalezišť ve Skandinávii, Velké Británii, Irsku, na Islandu, v Grónsku, v Rusku a dalších zemích, z nichž většina pochází z doby zhruba 793–1066 n. l.

Sekvencování DNA pozůstatků zahrnující kosti mužů, žen, dětí a kojenců naznačuje, že před a během vikingských časů do skandinávských krevních linií vstupovali lidé z Asie, jižní Evropy i britských ostrovů. Vikingové tedy byli poměrně plní různých genetických vlivů, a proto ani nebyli jen blonďatí, ale rovněž snědí a černovlasí.

Až dosud podle Willersleva nebylo jasné, kdo Vikingové byli po genetické stránce. "Teď jsme rozbili obraz Vikinga s blond vlasy, protože mnozí měli hnědé vlasy a byli ovlivněni genetickým přílivem z vnějšku Skandinávie,“ říká Willerslev.

Výsledky naznačují, že skandinávské jižní regiony byly poměrně plné přistěhovalců z různých částí světa, neboť byly geograficky blíže jižní Evropě a Asii. Naproti tomu tok genů uvnitř vnitřní Skandinávie byl omezenější, přičemž některé vikingské populace byly naopak izolovanější, než se dříve myslelo.

Vikingové na oplátku šířili svoje geny po světě

Tak, jak se vikingské geny míchaly s řadou příchozích z jiných částí světa, Vikingové zase šířili svoje geny po celém světě. Například dnes má 6 procent lidí ve Velké Británii vikingskou DNA, zatímco ve Švédsku jde jen o 10 procent populace.

"Dánští Vikingové odjeli do Anglie, zatímco švédští Vikingové do Pobaltí a norští Vikingové do Irska, na Island a do Grónska,“ říká autor Ashot Margaryan z univerzity v Kodani. "Vikingové z těchto tří oblastí se ale geneticky mezi sebou míchali velmi zřídka. Možná to byli nepřátelé, nebo možná existuje nějaké jiné platné vysvětlení. Prostě nevíme.“

Ale výsledky také ukazují, že během vikingského věku bylo být Vikingem především otázkou životního postoje a kultury, až potom otázkou genetického dědictví. To týmu potvrdily i nálezy na severních ostrovech Skotska, kde pohřbení Vikingové měli jasné genetické znaky skotské a irské a prakticky žádné skandinávské. Dále čtěte: Sny jsou pokračováním reality, potvrdila to nová studie.