Záhadná nula. A kde se vlastně vzala?
Staří Egypťané, Řekové i Římané se obešli bez nuly. Ovšem již zapisování i nepříliš velkých čísel jim dělalo určité problémy. Na číslo 87 použili Řekové sice jen dva znaky, v Římě jich však bylo již sedm (LXXXVII) a v Egyptě na stejný zápis spotřebovali dokonce patnáct znaků, osm v podobě podkovy a sedm svislých čar. Je jasné, že takto by se jen těžko daly písemně provádět hromadné početní operace.
Poprvé nalezneme nulu v zápisech babylonských matematiků a astronomů zhruba tři sta let př. n. 1. Měla podobu dvou šikmých klínových znaků a nepředstavovala ještě skutečnou číslici, pouze označení prázdného prostoru na místě jednotek, desítek nebo stovek. Nezávisle na Babyloňanech zřejmě objevila nulu i dodnes tajuplná kultura amerických Mayů.
V klasické epoše mayských dějin tu kněží vytvořili číselný systém začínající právě nulou. Ani u Mayů však nefungovala jako skutečná početní veličina a rovněž vyznačovala pouze prázdné místo příslušného řádu.
Početní úkony s využitím nuly jako plnohodnotné číslice jsou doloženy poprvé v Indii okolo roku 458. V prvním rukopisu, který nulu výslovně zmiňuje, najdeme i výčet základních pravidel. Jestliže nulu přičteme nebo odečteme, číslo se nezmění, při vynásobení nulou však náhle vše zmizí a dostaneme pouhou nulu.
Indický číselný systém umožnil hbité provádění základních početních úkonů a jeho uživatelé brzy předčili tradiční početní tabulky zvané abakus. Ty neměly žádnou nulu, pouze vodorovné nebo svislé žlábky pro jednotky, desítky, stovky a tisíce. Početní tabulky používali například ještě koncem osmnáctého století angličtí finanční úředníci při stanovování daní. Nazývali ji „checkerboard" nebo „ex-chequet“.
Cesta nuly do Evropy nebyla přímočará. Po zániku říše západořímské byla většina Evropy vržena daleko zpět. Na východě indickou kulturu zastínila zmohutnělá arabská říše, která na vrcholu své moci sahala od Pyrenejského poloostrova až po Indii. Její učenci převzali indický číselný systém a později ho přenesli také do arabských území v Evropě, především na Pyrenejský poloostrov. Číslice, které dnes označujeme jako arabské, by se tedy měly vlastně jmenovat indické. Jako jeden z prvních popsal nový systém perský matematik al-Chórézmí. Ve svém díle „Čísla Indů“ z první poloviny devátého století doporučil počtářům, aby nulu označovali jako prázdný kruh. Tak vznikla nula v té podobě, jakou užíváme dodnes.
Do křesťanské Evropy proniká nula až kolem roku 1200, ale brzy se její používání stává, zejména v Itálii, pro kupce a bankéře nezbytností a Itálie se tak stává vzorem pro celý finanční svět.
Konečně bylo možné rozlišit teplotu nad nulou a pod ní, výšku nad mořem a pod úrovní moře nebo kladné a záporné úseky na matematické nebo časové ose. Lidé si zvykli rozlišovat plus a minus a nula se stala zásadním předělem při zjišťování teploty, tlaku, hospodářských výsledků nebo třeba stavu našeho bankovního konta. Pojmy jako nulový růst nebo nulový účinek již dnes již nepřekvapí.
Nula je rovněž základem veškeré počítačové techniky a bez ní by náš dnešní život vypadal pravděpodobně zcela jinak. Vždyť právě nula hraje klíčovou roli ve dvojkové soustavě, která je základem programů všech současných počítačů. Více o počítačích jsme psali v našem jiném článku.