Za jednu z největších ekologických katastrof v dějinách může tohle roztomilé zvířátko
V lednu roku 1788 k australským břehům připluje flotila 11 lodí z Británie. Na palubě přiveze 1 487 lidí, z toho více než polovinu trestanců, mužů i žen. Tato první flotila Britů má v zemi založit novou britskou kolonii. Koncem ledna téhož roku, přesněji 26. ledna je vyhlášena kolonie Nový Jižní Wales.
S dalším přívalem imigrantů a nárůstem populace byly objevovány nové oblasti, a tak bylo během 19. století vytvořeno pět dalších samosprávných britských zámořských teritorií. Od 1. ledna 1901 se šest kolonií stalo federací, čímž byl vytvořen základ dnešního státu.
Ale vraťme se do roku 1858, kdy důstojného člena Viktoriánské aklimatizační společnosti Thomase Austina napadne uspořádat pro obveselení hostů na svých pozemcích ve státě Victoria vánoční lov. A aby se ctihodní džentlmeni cítili jako doma, nenapadne ho nic hloupějšího, než si nechat poslat z Anglie 24 králíků. Lovci však nemají úplně dobrou mušku, několik králíků přežije a zmizí kdesi v buši. Způsobí tak jednu z největších ekologických katastrof v dějinách Země. O zavlečení žravé housenky z Asie do našich zahrad jsme psali v tomto článku.
Králíci se v teplé Austrálii nekontrolovatelně množí a už v roce 1868 musí Austin nechat svých 8 000 km² zemědělské půdy ladem, neboť králíci ji všechnu spasou dohola. A neustále se množí. Zamíří míří na sever, překonají poušť a objevují se v Západní Austrálii a Severním teritoriu.
Zoufalá vláda ve snaze postup zastavit staví „protikráličí plot“ v délce téměř 1 200 km. Expanzi králíků však nezabrání. V době druhé světové války se už populace králíků odhaduje na 800 milionů kusů a ekonomové a národohospodáři spočítají, že každý z nich způsobí Austrálii škodu za jeden dolar. V některých oblastech zlikvidují svou činností až 75 procent původních druhů savců.
Ještě v polovině padesátých let minulého století popisuje švédský cestovatel, spisovatel a etnograf Bengt Danielsson při své cestě po Austrálii, jak bylo otravné každou chvíli zastavovat a stále dokola otvírat a zase zavírat vrata na plotech proti králíkům.
V padesátých letech pak zoufalí Australané uměle vytvoří epidemii myxomatózy, kterou se podaří zlikvidovat přibližně 95% nechtěné králičí populace. Bohužel se však u zbývajících pěti procent vyvine imunita a králičí peklo začíná nanovo.
Dodejme, že pan Austin musel být opravdu mimořádný trouba, protože v době, kdy nechává přivést králíky do Austrálie, už bylo známo, jakou katastrofu způsobilo jejich zavlečení na ostrově Tasmánie nedaleko jižního pobřeží Austrálie.