Proč každý cítíme bolest jinak? Vědci pro to mají vysvětlení

Ačkoli to není příjemné, vnímání bolesti prostě k životu potřebujeme
 Věda a Výzkum 
12. května 2018 11:20 / Shutterstock
  1   0
Známe to všichni. Uhodíme se při sportu, zraníme se při nějaké činnosti v dílně či domácnosti, nebo se dostaví bez nějaké zjevné příčiny. Bolest. A proč ji každý vnímá jinak? Za vnímání bolesti můžou geny N9A a SCN9A. Podílí se na tvorbě sodíkových kanálů v nervových buňkách, ty pak přenášejí nervové vzruchy do mozku.

Problém nastává, když gen zmutuje. Člověk pak bud' vnímá bolest mnohem intenzivněji, protože je průchodnost zmíněných kanálků větší, nebo naopak kanálky nefungují a člověk necítí bolest vůbec. Řeklo by se, že je to výhoda. Nebolí nás hlava, zuby či záda.

Ale výhoda je to jen zdánlivá. Tělo vám v těchto případech neumí dát signál, že je něco špatně. Necítíte, že vás bolí slepé střevo, nebo vám právě praskl třeba žaludeční vřed. A když nic necítíte, pak také nemáte potřebu dělat nějaká opatření, například zajít k lékaři.

Není proto zase až takovým překvapením, že se podle statistik takto postižení lidé jen málo kdy dožijí vyššího věku než třicet let. Je znám případ pákistánského chlapce, který tímto postižením trpěl. Jeden britský genetik se jej rozhodl navštívit a tuto poměrně vzácnou genetickou poruchu prozkoumat. Ale nestihl to. Pár dnů před jeho příjezdem se hoch předváděl kamarádům a skočil ze střechy. Nic ho nebolelo, tak šel prostě domů. Do rána zemřel na vnitřní krvácení.

Ač je to nemilé, tak bolest prostě k životu potřebujeme. Vědci zatím ovšem netuší, proč se gen bolesti u některých lidí vypne. Vědí jen, že se tak stane během raného vývoje plodu v děloze a že těmto jedincům pak chybí i čich. A že se tato nepříliš častá genetická porucha zřejmě dědí. Bolest necítili i tři příbuzní zmíněného chlapce. O umělé kůži, která je schopná vnímat vnější podněty, se můžete dočíst v tomto našem článku.

Zda a jak intenzivně cítíme bolest, je tudíž do značné míry vrozené. Proto má každý z nás trochu jiný práh bolestivosti, tedy okamžiku, kdy bolest začínáme vnímat. A rozdílnou máme i toleranci k bolesti, kdy už bolest vnímáme jako nesnesitelnou. Jestliže tedy někdo naříká nad drobným poraněním, kterého by si jiný možná sotva povšiml, pak nemusí být nutně zhýčkaný. Může mít prostě gen SCN9A nastavený citlivěji, než máme my.  

Práh bolestivosti lze během života do jisté míry ovlivnit či posunout. Třeba tréninkem nebo medikamenty. Roli ve vnímání bolesti hrají i jiné faktory. Je například známo, že lidé, kteří trpí depresemi, nebo se nudí, mají tendenci vnímat bolest intenzivněji.

Naopak bolest snášíme lépe při aktivaci endorfinů nebo při zvýšené hladině adrenalinu. Proto si poměrně často sportovci během zápasu nevšimnou, že utrpěli nějakou zlomeninu, nebo matka přes vlastní těžké zranění, například při autonehodě, ošetřuje své dítě. Při akutním stresu se práh bolesti prostě zvyšuje.

U žen se pak vnímání bolesti mění i poslední tři měsíce před porodem nebo v době menstruace, kdy mozek produkuje více endogenních opioidů, které bolest tlumí. 

Tvrzení, že ženy obecně snášejí bolest lépe než muži, je ovšem mýtus. Dlouhodobé statistiky spotřeby léků tlumících bolest prokazují, že ženy naopak vnímají bolest intenzivněji. Jejich spotřeba je u žen totiž výrazně vyšší než u mužů.

Karel Kovka | inStory.cz
Komentáře
Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

tech

Vtipná aplikace Archimédova zákona stála u zrodu turistické atrakce

Dům a zahrada

Když vás omrzí zavařování, zkuste fermentaci ovoce

Cestování

Chcete ochutnat nejlepší pizzu na světě? Vyražte do italské Neapole