Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Problém nastává, když gen zmutuje. Člověk pak bud' vnímá bolest mnohem intenzivněji, protože je průchodnost zmíněných kanálků větší, nebo naopak kanálky nefungují a člověk necítí bolest vůbec. Řeklo by se, že je to výhoda. Nebolí nás hlava, zuby či záda.

Ale výhoda je to jen zdánlivá. Tělo vám v těchto případech neumí dát signál, že je něco špatně. Necítíte, že vás bolí slepé střevo, nebo vám právě praskl třeba žaludeční vřed. A když nic necítíte, pak také nemáte potřebu dělat nějaká opatření, například zajít k lékaři.

Není proto zase až takovým překvapením, že se podle statistik takto postižení lidé jen málo kdy dožijí vyššího věku než třicet let. Je znám případ pákistánského chlapce, který tímto postižením trpěl. Jeden britský genetik se jej rozhodl navštívit a tuto poměrně vzácnou genetickou poruchu prozkoumat. Ale nestihl to. Pár dnů před jeho příjezdem se hoch předváděl kamarádům a skočil ze střechy. Nic ho nebolelo, tak šel prostě domů. Do rána zemřel na vnitřní krvácení.

Ač je to nemilé, tak bolest prostě k životu potřebujeme. Vědci zatím ovšem netuší, proč se gen bolesti u některých lidí vypne. Vědí jen, že se tak stane během raného vývoje plodu v děloze a že těmto jedincům pak chybí i čich. A že se tato nepříliš častá genetická porucha zřejmě dědí. Bolest necítili i tři příbuzní zmíněného chlapce. O umělé kůži, která je schopná vnímat vnější podněty, se můžete dočíst v tomto našem článku.

Zda a jak intenzivně cítíme bolest, je tudíž do značné míry vrozené. Proto má každý z nás trochu jiný práh bolestivosti, tedy okamžiku, kdy bolest začínáme vnímat. A rozdílnou máme i toleranci k bolesti, kdy už bolest vnímáme jako nesnesitelnou. Jestliže tedy někdo naříká nad drobným poraněním, kterého by si jiný možná sotva povšiml, pak nemusí být nutně zhýčkaný. Může mít prostě gen SCN9A nastavený citlivěji, než máme my.  

Práh bolestivosti lze během života do jisté míry ovlivnit či posunout. Třeba tréninkem nebo medikamenty. Roli ve vnímání bolesti hrají i jiné faktory. Je například známo, že lidé, kteří trpí depresemi, nebo se nudí, mají tendenci vnímat bolest intenzivněji.

Naopak bolest snášíme lépe při aktivaci endorfinů nebo při zvýšené hladině adrenalinu. Proto si poměrně často sportovci během zápasu nevšimnou, že utrpěli nějakou zlomeninu, nebo matka přes vlastní těžké zranění, například při autonehodě, ošetřuje své dítě. Při akutním stresu se práh bolesti prostě zvyšuje.

U žen se pak vnímání bolesti mění i poslední tři měsíce před porodem nebo v době menstruace, kdy mozek produkuje více endogenních opioidů, které bolest tlumí. 

Tvrzení, že ženy obecně snášejí bolest lépe než muži, je ovšem mýtus. Dlouhodobé statistiky spotřeby léků tlumících bolest prokazují, že ženy naopak vnímají bolest intenzivněji. Jejich spotřeba je u žen totiž výrazně vyšší než u mužů.