Nejnovější

ADHD a ADD: Příznaky, průběh a účinná léčba

Co ovšem mnozí houbaři netuší je, že houby tvoří svéráznou a poněkud tajemnou součást živé přírody. Při pokusech o jejich zařazení byli biologové odjakživa na rozpacích. Houby totiž nepatří mezi živočichy ani mezi rostliny.

A stejně rozporuplně na houby nazírá i člověk. Zatímco plísně rodu Penicillium, patřící k nižším houbám, pomáhají lidem zachraňovat život, dokáže jim dřevomorka úplně zlikvidovat střechu nad hlavou. Lanýže jsou kulinářskou lahůdkou a rez travní zase dokáže zničit celou sklizeň obilí. Lysohlávka nám otevře cestu do oblasti snů a halucinací, muchomůrka zelená nás usmrtí.

Některé druhy hub se ostatně osvědčily jako spolehlivý zdroj přírodních jedů už v antickém starověku. Nesčetné druhy drobných, často mikroskopicky nepatrných, nižších hub jsou však nezbytné pro náš běžný život. Bez nich bychom neměli chléb, pivo, ba ani oblíbený camembert. 

Houby jsou tak organismy s neuvěřitelnou tvarovou rozmanitostí. Lidé obvykle ztotožňují představu houby s plodnicemi jejich vyšších druhů. Krásně vybarvená muchomůrka nebo baculatý hříbek jsou však pouze malou a dočasnou součástí velkého organismu, který žije nenápadným podzemním životem.  Je to spleť jemných vláken, která vytváří podhoubí.

Pokud by z podhoubí nevyrůstaly plodnice, sotva bychom dokázali rozlišit a určit jednotlivé druhy hub, jejichž celkový počet dnes dosahuje čísla 120 000. V odhadech skutečného množství, včetně dosud neznámých druhů, však vědci hovoří o více  než 3,5 milionu druhů. A s jejich zařazením mívají často problémy i odborníci. O jiných zajímavých rostlinách, které by mohly na Zemi oživit oblasti zničené člověkem se můžete dočíst zde.

V dřívější literatuře byly houby zpravidla zařazovány do rostlinné říše. To ovšem přinášelo řadu problémů, protože houby se již svým vzhledem výrazně liší od obvyklých rostlin. Ještě v osmnáctém století považoval ředitel mannheimské botanické zahrady Friedrich Medicus choroše a další dřevokazné houby za „výpary a krystalické útvary" dřeva.

Některé učebnice označují houby za rostliny, které v průběhu svého vývoje ztratily schopnost fotosyntézy. Pro toto zařazení svědčila okolnost, že houby se rozmnožují výtrusy, podobně jako třeba řasy, mechy a kapradiny, a jejich buňky mají buněčné stěny obdobné rostlinným.

Ovšem právě zde je největší kámen úrazu. Buněčné stěny hub jsou totiž složeny z chitinu, tedy z látky, která tvoří vnější kostru korýšů, pavoukovců nebo hmyzu. Kromě toho se v tělech hub ukládá disacharid trehalóza, který je jinak znám téměř výhradně jako krevní cukr členovců. Rovněž zvláštní barviva, pteridiny, se vyskytují jako žlutý pigment u žluťáska řešetlákového, ale u žádných rostlin.

Je tedy hříbek, křemenáč nebo hlíva ústřičná více příbuzná třeba s krabem či škeblí než s petrklíčem nebo lípou? Z těchto všech důvodů jsou houby řazeny do zcela samostatné říše (Fungi), vedle říše rostlinné (Plantae) a živočišné (Animalia).