Co se stane těm, které pohltí černá díra a proč se bát spíš malých děr?
Ze země černou díru jen tak neuvidíme. Její název je totiž přesný. Nejenže nevydává světlo, ale ani jej neodráží, takže pouhým okem, narozdíl od hvězd a planet, není ze země viditelná. Lze ale zachytit rentgenové záření, které se zpravidla nachází kolem takových děr. Je to proto, že díra vtahuje vše ve svém okolí takovou rychlostí, až vzniká záření.
Všechno, co s jistotou víme, tedy je, že uvnitř působí neuvěřitelně silná gravitace. Černé díry se objevují při kataklyzmatických vesmírných explozích také známých pod názvem supernovy. Existují celkem dva druhy: hvězdné a supermasivní. Hvězdné černé díry mívají hmotnost několikrát vyšší než Slunce. Supermasivní jsou milionkrát až miliardkrát těžší než Slunce.
Je v podstatě nemožné popsat, jak černé díry uvnitř vypadají. Víme, že v jejich středu se nachází takzvaná singularita, to znamená jednorozměrný bod. To je něco, co jde trochu mimo naše chápání. V takovém místě je gravitace nekonečná, fyzikální zákony neplatné a všechno, co je k němu přitahováno, se rozpadá.
Co by se s vámi stalo v černé díře?
Představte si, že se nějaký kapitán na palubě své kosmické lodi dostane příliš blízko víru, jenž pod vlivem obří gravitace vtahuje všechno přítomné do zmíněné díry. Každá díra má takzvaný horizont událostí. To je bod, ve kterém je zakřivení prostoru způsobené černou dírou tak extrémní, že ani světlo jakožto nejrychleji se pohybující částice ve vesmíru nemůže jinam než do středu černé díry, jakmile tento horizont událostí překročí.
Pokud byste se přiblížili příliš blízko k černé díře, začali byste být neodvratitelně vtahováni směrem ke středu. Čím více byste se pohybovali směrem k němu, tím by se zároveň zvedala i gravitační síla, která táhne vaši loď nebo popřípadě tělo. To vlastně znamená, že byste byli gravitací roztrháni.
Co by se přesně stalo, se však velmi liší i podle typu děr. Černá díra s hvězdnou hmotností má paradoxně tak extrémní gravitační síly mimo svůj horizont událostí. Astronaut by byl s velkou pravděpodobností roztrhán dřív, než si vůbec všimne nějakého horizontu. Pro podrobnější představu, pokud by se astronaut přibližoval nejprve nohama, pocítil by velmi silnou tažnou sílu u svých nohou, zatímco u hlavy bude ještě zcela minimální. Násilnému aktu, který by prožil v důsledku silné gravitace, se říká špagetifikace. V tuto chvíli už by pro vás nemělo být těžké si představit, co se stane. Pokud byste se dostali až moc blízko k černé díře, natáhlo by vás to jako špagetu, zjednodušeně řečeno.
Tento proces dokáže bizarním způsobem natáhnout klidně i celou hvězdu, ač to někomu může znít bláznivě. K reakci dochází, pokud se objekt dostane na extrémní gravitační pole. Protažení, které zažívá cokoli v blízkosti černé díry, je tak silné, že absolutně žádný objekt by nebyl schopen odolat a byl by roztržen. Termín „špagetifikace“ se používá minimálně od konce 70. let. Použil jej dokonce i Stephen Hawking ve své knize Stručná historie času.
Proč se bát spíš malých děr
S velkou pravděpodobností se vám nikdy nepodaří dostat se k černé díře, jelikož jsou vzdáleny od země tisíce světelných let. Jestli se ale zajímáte o vesmír a nástrahy, které v něm hrozí, vrásky by vám měly rozhodně dělat spíše malé černé díry než ty velké. Zajímá vás, proč bude špagetifikace mnohem drastičtější, pokud byste se ocitli v přítomnosti malé černé díry? Opět je to ovlivněno horizontem událostí. Ten mají malé černé díry mnohem blíže než ty velké a efekt je tak několikanásobně silnější, pokud dojde k jeho překročení. Slapové síly kolem černé díry s hvězdnou hmotností by byly pravděpodobně dostatečně silné, aby špaghetizovaly astronauta i celou kosmickou loď ze vzdálenosti několika set kilometrů.
Velké černé díry jsou ale naopak velmi zrádné. Pokud byste se k některé přiblížili, je docela možné, že byste překročili horizont událostí a ani si toho nevšimli. Jediné, co by vám mohlo začít být podezřelé, je komunikace s domovem. Ta by fungovala se zpožděním a to z důvodu, že čím více byste se blížili do středu díry, tím déle by trvalo, než by se vaše zprávy odeslaly.
Pokud byste se kolem velké černé díry potulovali s lodí, s každým přiblížením k horizontu událostí by se zvyšoval tlak a samozřejmě i požadavky na výkon motorů, abyste nebyli vtaženi dovnitř. Ty se stanou nekonečnými v momentě, kdy překročíte horizont a pak už, jak bylo řečeno, není cesty zpět. Způsob, jakým se dostat za horizont a následně se vrátit, zatím nikdo nenašel.
Výše zmíněné je ale jen jeden z mnoha názorů, na kterých se vědci ještě stoprocentně neshodují. Co přesně by se dělo v případě přiblížení k velké černé díře, nikdo nedokáže potvrdit, nebo vyvrátit. Někteří lidé jsou názoru, že na jejím horizontu událostí se veškerá fyzika, kterou známe, zcela zhroutí. Nejdůležitější otázkou ale zůstává, co bychom mohli najít za ním.
Opomeneme-li, že by se astronaut už nikdy nevrátil, stále by viděl jen to, k čemu dochází mimo černou díru, jak potvrdil vědec Ben Farr, který je astronomem gravitačních vln z University of Oregon a fyzikem. Co přesně se tedy děje po vtažení s rozloženými částicemi uvnitř díry, se tedy jen tak nedozvíme.
Autorský článek. Další zdroje: Dotyk.cz, Newsweek.com
