Na souši vládli dinosauři, v jurských mořích gigantičtí draví plazi a obří ryby

 Země a Příroda 
04. listopadu 2020 16:29 / Vladimír Socha
  0
📷
4 fotografie v galerii
Skutečný Jurský park by byl děsivější v mořích Pixabay
Ryby, které dobře známe, jsou většinou malými tvory, existují ale i obří druhy, které bychom na udici určitě nevylovili. Největší ze všech dosud známých ryb žila v éře dinosaurů, konkrétně v období jury, a vyrovnala se svými rozměry leckteré velrybě. Byla lovena obřími dravými plazy o velikosti dodávky a nejspíš i tehdejšími žraloky.

Ve druhohorách jako by celý živočišný svět podstupoval fázi jakéhosi nezřízeného gigantismu. Tehdy dokonce existovaly i ryby o velikosti plejtvákovitých kytovců. Rybáři na celém světě se dnes rádi chlubí velikostí svých úlovků a předhánějí se v udávání co nejimpozantnějších měr a vah. Pokud potřebují k demonstraci rozměrů chycené ryby obě ruce, mohou už obvykle mluvit o skutečně úctyhodném „kusu“. Představte si ale rybu, která by se vcelku nevešla ani na několik valníků za sebou. Jde jen o čirou fantazii?

Problematická obří ryba

Nikoliv – tak velká byla totiž kostnatá paprskoploutvá ryba z období jury s příznačným názvem Leedsichthys problematicus. Jejími nejbližšími dnešními příbuznými jsou ryby z čeledi kaprounovitých, příbuzenství je to však jen velmi vzdálené. Dávná ryba z doby dinosaurů byla skutečným gigantem. Rodové jméno Leedsichthys znamená „Leedsova ryba“ a to na počest sběratele zkamenělin Alfreda Nicholsona Leedse, který její fosilní pozůstatky poprvé objevil kolem roku 1886 nedaleko anglického města Peterborough. Druhové jméno bylo zvoleno s poukazem na skutečnost, že tyto první fosilie gigantické mnohokostnaté ryby byly velmi neúplné a fragmentární.

16 metrů rybího filé

Přesná velikost této jurské „veleryby“ není pochopitelně známá. Důvodem je i fakt, že značná část kostry nebyla složena z kostní tkáně, ale pouze chrupavky. Právě obratle bohužel patří k těm klíčovým částem kostry, které se nezachovaly, což je pro odhad velikosti velmi nepříjemné. Když britský paleontolog Arthur Smith Woodward obří rybu popsal, odhadl její délku zhruba na 9 metrů. K tomuto údaji dospěl po srovnání velikosti ocasní části těla ryby (o výšce 274 cm) s ploutví jeho menšího příbuzného rodu Hypsocormus. Pozdější odhady rovněž podpořily rozmezí 9 až 11 metrů. Až kompletnější objevy však potvrzují, že tyto ryby zřejmě dosahovaly délky kolem 16 metrů a hmotnosti v řádu několika desítek tun.

Filtrovali až do svých 40 let

Jde nicméně téměř s jistotou o největší dosud známou rybu, která kdy plavala ve světových mořích či oceánech. Leedsichthys mohl dokonce představovat i nejmohutnějšího a nejtěžšího druhohorního mořského obratlovce. Novější studie ukazují, že do plné velikosti rostl Leedsichthys pomalu, v časovém rozmezí asi 21 až 25 let, jsou ale známí i jedinci o stáří kolem 40 let. Stejně jako žralok obrovský a žralok veliký získával pravěký obr potravu filtrací živočišného planktonu z vody. Větší část dne plaval se svou velkou tlamou otevřenou a nechal vodu s planktonem proudit skrz ústní otvor a kolem žáber. Za dostatečně hustou „polévkou“ z krilu byly obří ryby nuceny plavat stovky kilometrů a neustále tak brázdit dávné jurské oceány.

Zranitelný obr

I přes svou velikost však nebyl Leedsichthys zcela chráněn před predátory. Druhohorní moře byla plná velkých dravých plazů a žraloků, kteří dokázali i tak masivní rybu ohrozit. Zejména velcí draví pliosauři, dosahující někdy i více než patnáctimetrové délky, mohli představovat nebezpečí pro nedospělé nebo izolované jedince. Existují i důkazy v podobě zkamenělin. Ve sbírkách Muzea přírodní historie v Londýně se nachází fosilie s katalogovým označením P.6924. Patří jedinci, který byl prokazatelně napaden a kousnut velkým pliosaurem. Zranění se však zjevně zhojilo, a potenciální kořist proto dravci musela uniknout. V tom obří rybě nejspíš pomohl masivní ocas, pohánějící vlněním celé tělo.

Sdílet osud dinosaurů

Další nebezpečí představovali již tehdy četní žraloci a také mořští krokodýli. Je totiž možné, že z oslabených jedinců mohli tito rychlí dravci doslova uždibovat kousky masa. Této hypotéze nasvědčují fosilní nálezy v podobě zubů krokodýlů v těsné blízkosti kostí obří ryby. Otázkou je také samotné vyhynutí pachykormidů. Snad se její zástupci nedokázali přizpůsobit změněným mořským ekosystémům v období svrchní křídy nebo je postupně nahradily lépe přizpůsobené a vývojově „modernější“ typy ryb. Jisté je, že právě vyhynutí této skupiny později umožnilo nástup tak zajímavých a nám povědomých živočichů, jako jsou obří kytovci, rejnoci a manty nebo planktonem se živící žraloci... Více se dočtete například také v tomto článku nebo v tomto článku.

NEJPOPULÁRNĚJŠÍ
Reklama
Nejčtenější články
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Známý šéfkuchař Ondřej Molina a slavný barman Tomáš Melzer umí připravit neskutečné dobroty i z toho,...

Styl

Zimní bundy od JD Sports - připravte se na Black Friday

Tech

Sporťák s kočičíma ušima byl posledním dílkem skládačky